16 C 354/2021 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 357,56 Kč a příslušenství. Tvrdila, že dne 12. 3. 2020 uzavřela její pr. předchůdkyně, spol. [anonymizována tři slova], se žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy byla žalovanému zaslána na účet částka 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit 5 819 Kč (poplatek + úrok). Celkem se tak žalovaný zavázal vrátit částku 18 819 Kč do 11. 4. 2020. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyni proto vzniklo právo na smluvní pokutu 0,1 % denně. Pohledávka byla postoupena žalobkyni s účinností ke dni 16. 7. 2021. Předmětem žaloby je tedy částka 13 300 Kč na jistině, 5 819 Kč na poplatku, úrok za období 12. 4. 2020 – 31. 3. 2021 ve výši 4 526,4 Kč, poplatek za upomínku 500 Kč, dále smluvní pokuta za zkrácené období ve výši 357,56 Kč, náklady vymáhání 473 Kč (odchozí dopis 39 Kč, odchozí doporučený dopis 50 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč, osobní návštěva 217 Kč), úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 3. 2020 soud zjistil, že jistina činila 13 000 Kč, úrok byl vyjádřen dvěma způsoby – procentuálně – 36 % ročně a absolutní částkou 384,66 Kč. Doba splatnosti činila 30 dní. Poplatek za sjednání úvěru činil 3 804,04 Kč a celková splatná částka tak činila 17 188,70 Kč. Pro případ nedodržení doby splatnosti byly údaje vymezeny stejně až na poplatek za sjednání úvěru – ten byl pro tento případ zvýšen na částku 5 434,34 Kč a celková splatná částka tak činila 18 819 Kč. Ve smlouvě byl rovněž sjednán poplatek za upomínku 500 Kč, náklady na přípravu podkladů pro inkasní agenturu 1 500 Kč, náklady na vymáhání inkasní agenturou 2 000 Kč. 5. Ze dvou potvrzení o platbě soud zjistil, že v roce 2019 žalovaný zaplatil identifikační platbu 1 Kč a 12. 3. 2020 zaslal žalobkyně částku 13 000 Kč na účet žalovaného. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. 7. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta nejsou ve vzájemném rozporu. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný cokoliv zaplatil. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: 9. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o úvěru podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), a zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ). 10. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 13. Podle § 122 odst. 1 ZSÚ platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 14. Podle § 122 odst. 2 ZSÚ platí, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. 15. Z citované úpravy a skutkových zjištění je zřejmé, že povinností žalovaného bylo vrátit jistinu a zaplatit úrok. Soud však nesouhlasí s výkladem žalobkyně, že byl úrok sjednán jako běžící. V rámci ujednání týkajícího se platby v prodlení byl úrok jasně sjednán nadále v absolutní částce 384,66 Kč. Jestliže je uveden úrok i v procentuální sazbě, vzniká zde prostor pro dvojí výklad (úrok běžící x úrok stanovený absolutní částkou). S ohledem na § 1812 odst. 1 OZ je však nutné přiklonit se k výkladu příznivějšímu pro spotřebitele – tedy uzavřít, že úrok byl sjednán v absolutní částce. Žaloba na úrok přesahující částku 384,66 Kč tedy nebyla po právu. 16. Žalovaný měl i povinnost zaplatit poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 804,04 Kč. Jestliže však byla pro případ prodlení spotřebitele sjednána částka poplatku vyšší, je rozdílová částka skrytou smluvní pokutou, neboť jediným důvodem navýšení poplatku bylo prodlení spotřebitele. Rozdílová částka činila 1 630,30 Kč – tato částka přesahuje maximální smluvní pokutu za prodlení s jednotlivou splátkou podle § 122 odst. 2 ZSÚ – po právu tedy byla jen do výše tohoto zákonného limitu, tj. do 500 Kč. 17. Smluvní pokuta 0,1 % denně byla ujednána po právu, stejně tak žalovaná výše 357,56 Kč je po právu. 18. Naopak po právu není poplatek za upomínku 500 Kč – součástí rovněž žalovaných nákladů vymáhání za v celkové výši 473 Kč je i platba za dopis„ obyčejný“ i doporučený – a co jiného je vymáhací dopis než upomínka. Jedná se tedy o jinou platbu za totéž. Soud tedy shledal po právu toliko platbu 473 Kč za náklady vymáhání, nikoliv již poplatek za upomínku. 19. Soud proto žalobkyni přiznal jistinu 13 000 Kč, úrok 384,66 Kč, poplatek za sjednání úvěru 3 804,04 Kč (v souladu s žalobním petitem je ve výroku tato částku zahrnuta do položky„ kapitalizovaný úrok“), pokutu 357,56 Kč, náhrady nákladů spojených s prodlením spotřebitele 473 Kč a úrok z prodlení z dlužné jistiny, na který má žalobkyně nárok podle § 1970 OZ ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. 20. Pří zohlednění zamítnutých úroků, části poplatku a poplatku za sjednání úvěru a poplatku za upomínku je poměr úspěchu a neúspěchu ve věci cca 3:1, žalobkyně má tedy podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 50 % účelně vynaložených nákladů řízení. Při plném úspěchu by tato náhrada činila 2 452 Kč (3 úkony po 300 Kč podle § 14b advokátního tarifu, 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle téhož paragrafu, náhrada DPH 21 %, zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč). Z toho 50 % činí 1 226 Kč. Tuto náhradu nákladů je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k ruká jejího zástupce (§ 149 o. s. ř.). 21. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.