16 C 383/2021-65 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 56 953 Kč (jako jistiny úvěru s přirostlým úrokem) s úrokem z prodlení, náklady vzniklé s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč, smluvní pokuta 0,1 % denně kapitalizovaná ke dni sepsání žaloby ve výši 25 851 Kč a úroku 58,33 % ročně z dlužné původní jistiny do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 222 912 Kč. Tvrdila, že dne 3. 6. 2019 uzavřela s žalovanou smlouvou o úvěru, na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit úrok s efektivní sazbou 76,75 % p. a. (tj. nominální sazba 58,33 % p. a.) v 60 měsíčních splátkách po 3 096 Kč, splatných vždy 8. dne v měsíci počínaje červencem 2019. Žalovaná uplatnila ochrannou dobu v období 1. 5. 2020 – 31. 7. 2020. Žalovaná zaplatila od 4. 7. 2019 do 6. 3. 2020 celkem 9 x 3 096 Kč. Žalobkyni vzniklo právo na 200 Kč jako náklady spojené s prodlením. Po 65 dnech prodlení, tedy 13. 9. 2020, v souladu se smlouvou došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru. Dosud nezaplacená jistina a úroky se tak staly součástí nové jistiny. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny. Tuto pokutu žalobkyně požaduje ve výši 25 581 Kč (od 1. 11. 2020 do dne sepsání žaloby). Po zesplatnění úvěru žalovaná zaplatila od 3. 12. 2020 do 22. 9. 2021 dalších celkem 11 000 Kč. Úrok žalobkyně požaduje 58,33 % ročně z dlužné původní jistiny od 1. 11. 2020 do zaplacení maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 1. 11. 2020 dosáhne částky 222 912 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Z provedených důkazů soud učinil následující zjištění: 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru ze dne 3. 6. 2019 (č. l. 6) soud zjistil, že žalobkyně se zavázala, že po schválení úvěru zašle žalovanému částku 60 000 Kč a žalovaná se zavázala, že v 60 měsíčních (8. dne každého měsíce) splátkách po 3 096 Kč žalobkyni zaplatí částku 185 760 Kč, tedy jistinu spolu s efektivním úrokem 76,75 % ročně. Pro případ prodlení byla celkové výše úroku omezena částkou 222 912 Kč. V čl. 6 smlouvy byla pro případ 30 denního prodlení s každou splátkou sjednána smluvní pokuta 499 Kč. V čl. 6 byla sjednána pro případ 15 denního prodlení s každou splátkou paušální náhrada nákladů 200 Kč. V čl. 6 bylo pro případ 65 denního prodlení s úhradou kterékoli splátky sjednáno automatické zesplatnění celého úvěru včetně přirostlých úroků, smluvních pokut a nákladů. Ke dni zesplatnění se dle čl. 6 stávají úroky a původní jistina novou jistinou. V čl. 6 byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z nové jistiny ode dne následujícího po zesplatnění. 5. Z dokladu o vyplacení úvěru (č. l. 37) soud zjistil, že na účet žalovaného byla dne 4. 6. 2019 zaslána částka 60 000 Kč. 6. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 5. 6. 2019 (č. l. 10) soud zjistil, že úvěr byl schválen s efektivním úrokem 76,75 % p. a. s tím, že splátek bude 60 a ze splátkového kalendáře (č. l. 11) soud zjistil, že byl ujednán anuitní způsob splácení. 7. Z Karty klienta (č. l. 12) soud zjistil, že žalovaná splácela až do 8. 3. 2020 včetně všechny splátky včas. V období od 3. 12. 2020 do 22. 9. 2021 zaplatila dalších 11 000 Kč. 8. Výzvami ze dnů 30. 7. 2020 a 8. 9. 2020 (č. l. 17 a 18) žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek. Z oznámení ze dne 13. 9. 2020 (č. l. 13) soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru. 9. Z oznámení o využití ochranné doby ze dne 21. 4. 2020 (č. l. 27) soud zjistil, že žalovaná uplatnila ochrannou dobu dle zákona č. 177/2020 Sb., přičemž v oznámení nebylo zaškrtnuto, že by žalovaná žádala zkrácenou ochrannou dobu. 10. Z dopisu ze dne 19. 5. 2020 (č. l. 25) soud zjistil, že žalobkyně počítala ochrannou dobu od 1. 5. 2020 do 31. 7. 2020. Z přiloženého Upraveného Splátkového kalendáře soud zjistil, že splátky č. 11-13 činily 0 Kč a o odpovídající počet splátek se navýšil celkový počet splátek. 11. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc. 12. Z učiněných zjištění soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, podle kterého žalovaná na základě smlouvy o úvěru obdržela 60 000 Kč. Tuto částku se zavázal vrátit spolu s efektivním úrokem 76,75 % ročně (což odpovídá nominálnímu úroku 58,33 % p. a.) z této částky, to vše v 60 měsíčních splátkách splatných vždy 8. dne v měsíci. Žalovaná posléze uplatnila ochrannou dobu, kterou žalobkyně počítala jako zkrácenou. Žalovaná splácela až do 8. 3. 2020 včetně všechny splátky včas (celkem tak za toto období zaplatila 27 864 Kč). V období od 3. 12. 2020 do 22. 9. 2021 zaplatila dalších 11 000 Kč. 13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1802 OZ platí, že mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 2 téhož paragrafu platí, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle odst. 3 téhož paragrafu platí, že souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle odst. 4 téhož paragrafu platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle § 4 písm. a) zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, platí, že ochranná doba trvá od prvního dne prvního kalendářního měsíce následujícího po dni, v němž úvěrujícímu došlo oznámení úvěrovaného, že má v úmyslu využít ochrannou dobu, do 31. října 2020. Podle písm. b) téhož paragrafu platí, že ochranná doba trvá do 31. července 2020, jestliže úvěrovaný v oznámení uvede, že má v úmyslu využít takto zkrácenou ochrannou dobu. Podle § 5 odst. 1 téhož zákona platí, že o délku ochranné doby se odkládá čas plnění peněžitých dluhů úvěrovaného vůči úvěrujícímu ze smlouvy o úvěru. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotře