3 C 108/2022-56 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. 6. 2022 domáhala po žalované zaplacení 16 437 Kč s příslušenstvím. V žalobě a jejím doplnění ze dne 20. 7. 2022 uváděla, že mezi účastníky byla dne 26. 4. 2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 100 Kč převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 2 020 Kč a úrokem ve výši 20 % měsíčně od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání úvěru, do jeho zesplatnění v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. Úrok a poplatek za čerpání úvěru se ke konci každého kalendářního měsíce stávaly součástí jistiny dluhu. Ode dne zesplatnění činil úrok 8 % ročně namísto sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Pro případ prodlení se splacením dluhu nebo jeho části byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 8 230 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek úvěru po dobu delší než 2 měsíce, proto došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaná však dlužnou částku v době splatnosti neuhradila a od 1. 2. 2022 je v prodlení. Žalobkyně proto požadovala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 10 100 Kč, poplatku za čerpání úvěru ve výši 2 020 Kč, úroku za dobu trvání smlouvy ve výši 12 184 Kč (847 Kč + 885 Kč + 827 Kč + 1 107 Kč + 1 517 Kč + 1 827 Kč + 2 246 Kč + 2 729 Kč + 199 Kč) a náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 363 Kč (121 Kč měsíčně) ponížené o částečnou úhradu žalované ve výši 8 230 Kč, tj. zaplacení 16 437 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 26. 4. 2021 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. Splátky byly splatné do konce každého kalendářního měsíce, počínaje prvním kalendářním měsícem následujícím po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků. Poplatek za čerpání úvěru byl sjednán ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. Úrok byl sjednán ve výši 20 % měsíčně za dobu od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků až do jejich vrácení. Pro případ zesplatnění dluhu byla ujednána úroková sazba 8 % ročně. Současně bylo ujednáno, že se poplatek i úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stávají součástí jistiny dluhu. Pro případ prodlení žalované se splacením dluhu nebo jeho části po dobu delší než 2 měsíce se měl stát celý dluh automaticky splatným a žalobkyně byla oprávněna požadovat splacení celé dlužné částky. Pro případ prodlení žalované se splácením dluhu současně vzniklo žalobkyni oprávnění požadovat po žalované náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. 6. Z výpisu z účtu vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky převodem na účet uvedený v úvěrové smlouvě v celkové výši 10 100 Kč. 7. Z mandátní smlouvy ze dne 29. 5. 2013 bylo zjištěno, že žalobkyně pověřila společnost [právnická osoba] k úplatnému vymáhání pohledávek za jejími dlužníky a vedení pohledávkové agendy. 8. Z výpisů k revolvingovému úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 10 100 Kč. Z výpisu se dále podává, že žalovaná se opakovaně dostala do prodlení s úhradou splátek, od prosince 2021 neuhradila žádnou splátku. Na svůj závazek zaplatila celkem 8 230 Kč. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 4. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala prostřednictvím své právní zástupkyně žalovanou k zaplacení žalované částky, která se stala splatnou dne 31. 1. 2022 a kterou žalovaná v době splatnosti neuhradila. Současně ji upozornila na to, že v případě nezaplacení do 15. 5. 2022 bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalované odeslána dne 12. 4. 2022, jak vyplývá z podacího archu. 10. Z výplatnice vyplývá, že číslo účtu, na který byly poskytnuty peněžní prostředky dle úvěrové smlouvy, je shodný s účtem, na který je žalované vyplácena mzda. 11. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. 12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 10 100 Kč, který měla žalovaná splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou splátek. Požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny úvěru, jakož i nákladů v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 363 Kč proto soud považuje za důvodný. 16. Za poskytnutí úvěru byla žalovaná povinna zaplatit poplatek ve výši 2 020 Kč, který v podstatě není nic jiného než obdoba úroku, a dále úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 20 % měsíčně, tj. ve výši 240 % ročně. Takové úroky však soud považuje za nepřiměřeně vysoké a nemravné. V době uzavření úvěrové smlouvy, tj. v dubnu 2021, totiž činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na kontokorenty a revolvingové úvěry 11,68 % ročně. Přitom podle ustálené judikatury platí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku. 17. Podle názoru soudu by úrok měl představovat maximálně 30 % za jeden rok trvání úvěrové smlouvy, tj. v daném případě 2 300 Kč za 9 měsíců trvání. Ujednání o úroku v části převyšující soudem akceptovatelný úrok je tak dle § 580 o. z. neplatné. 18. S ohledem na výše uvedené žalované zbývá k úhradě částka 4 533 Kč (10 100 Kč jistina úvěru + 2 300 Kč soudem přiznaný úrok + 363 Kč náklady na vymáhání v souvislosti s prodlením žalované – 8 230 Kč zaplacených žalovanou). 19. Žalovaná existenci ani výši dlužné částky nikterak nesporovala. Bylo přitom na ní, aby prokázala, že žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím splatila, což však neudělala. 20. Soud proto podané žalobě vyhověl částečně, a to výrokem I., kdy zavázal žalovanou uhradit žalobkyni 4 533 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o.z., jeho výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. 21. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 11 904 Kč s příslušenstvím. 22. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč dle položky 2 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřuje soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku z žalované částky 16 437 Kč, tedy do výše 1 000 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního popl