3 C 119/2022-44 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 6. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 7 432 Kč s příslušenstvím. V žalobě a jejím doplnění ze dne 2. 8. 2022 uváděla, že mezi účastníky byla dne 13. 10. 2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč a úrokem ve výši 20 % měsíčně od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání úvěru, do jeho zesplatnění v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. Úrok a poplatek za čerpání úvěru se ke konci každého kalendářního měsíce stával součástí jistiny dluhu. Ode dne zesplatnění činil úrok 8 % ročně namísto sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Pro případ prodlení se splacením dluhu nebo jeho části byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 1 735 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek úvěru po dobu delší než 2 měsíce, proto došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný však dlužnou částku v době splatnosti neuhradil a od 1. 2. 2022 je v prodlení. Žalobkyně proto požadovala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč, poplatku za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč, úroku za dobu trvání smlouvy ve výši 2 804 Kč (1 248 Kč + 1 367 Kč + 89 Kč + 100 Kč) a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 363 Kč (121 Kč měsíčně) ponížené o částečnou úhradu žalovaného ve výši 1 735 Kč, tj. zaplacení 7 432 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 13. 10. 2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč dne 13. 10. 2021 převodem na bankovní účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě. Žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. Splátky byly splatné do konce každého kalendářního měsíce, počínaje prvním kalendářním měsícem následujícím po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků. Poplatek za čerpání úvěru byl sjednán ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tj. ve výši 1 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 20 % měsíčně za dobu od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků až do jejich vrácení. Pro případ zesplatnění dluhu byla ujednána úroková sazba 8 % ročně. Poplatek i úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stával součástí jistiny dluhu žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, když řádně a včas neuhradil splátku splatnou v listopadu, prosinci 2021 a lednu 2022. Na svůj dluh zaplatil pouze 1 735 Kč. Z důvodu prodlení s úhradou splátek a jejich části po dobu delší než 2 měsíce tak došlo v souladu se smluvním ujednáním (čl. 6) k zesplatnění úvěru ke dni 31. 1. 2022, tj. po necelých 4 měsících trvání smlouvy. Žalobkyni současně vzniklo oprávnění požadovat po žalovaném náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Žalobkyně vyzývala žalovaného prostřednictvím své právní zástupkyně k zaplacení žalované částky výzvou ze dne 5. 5. 2022, avšak neúspěšně. 6. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. 7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl žalovaný splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek. Požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny úvěru, jakož i nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 363 Kč proto soud považuje za důvodný. 11. Za poskytnutí úvěru byl žalovaný povinen zaplatit poplatek ve výši 1 000 Kč, který v podstatě není nic jiného než obdoba úroku, a dále úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 20 % měsíčně, tj. ve výši 240 % ročně. Takové úroky však soud považuje za nepřiměřeně vysoké a nemravné. V době uzavření úvěrové smlouvy, tj. v říjnu 2021, totiž činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na kontokorenty a revolvingové úvěry 12,11 % ročně. Přitom podle ustálené judikatury platí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku. 12. Podle názoru soudu by úrok měl představovat maximálně 30 % za jeden rok trvání úvěrové smlouvy, tj. v daném případě 500 Kč za čtyři měsíce trvání. Ujednání o úroku v části převyšující soudem akceptovatelný úrok je tak dle § 580 o. z. neplatné. 13. S ohledem na výše uvedené žalovanému zbývá k úhradě částka 4 128 Kč (5 000 Kč jistina úvěru + 500 Kč soudem přiznaný úrok + 363 Kč náklady na vymáhání v souvislosti s prodlením žalovaného – 1 735 Kč zaplacených žalovaným). 14. Žalovaný existenci ani výši dlužné částky nikterak nesporoval. Bylo přitom na něm, aby prokázal, že žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím splatil, což však neudělal. 15. Soud proto podané žalobě vyhověl částečně, a to výrokem I., kdy zavázal žalovaného uhradit žalobkyni 4 128 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o.z., jeho výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. 16. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 3 304 Kč s příslušenstvím. 17. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 400 Kč dle položky 2 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřuje soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku z žalované částky 7 432 Kč, tedy do výše 1 000 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč. 18. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Žalobě bylo vyhověno co do částky 4 128 Kč (56 % žalované částky) a pro 3 304 Kč byla žaloba zamítnuta (44 % z žalované částky). Odečteme-li úspěch od neúspěchu (56 % - 44 %), má žalobkyně právo na zaplacení 12 % účelně vynaložených nákladů. 19. Žalobkyně požadovala vyjma náhrady zaplaceného soudního poplatku také náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 6 534 Kč (3 úkony právní služby po 1 500 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč včetně 21% DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“). V projednávané věci je třeba vycházet z § 14b adv