3 C 139/2022-45 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení 11 050 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi žalobkyní (dříve [právnická osoba]) a žalovanou byla dne 8. 6. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 8 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 3. 7. 2017. Žalovaná se však dostala do prodlení s vrácením poskytnutého úvěru, na svůj dluh nic nezaplatila. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 500 Kč a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 550 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru do zaplacení. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 5. Z rámcové smlouvy o úvěru ze dne 8. 6. 2017 soud zjistil podmínky jednotlivých smluv o úvěru, které budou uzavírány mezi účastníky na základě jednotlivých žádostí žalované o poskytnutí úvěru a související právní vztahy. Při době splatnosti 22 až 30 dnů činil poplatek za poskytnutí úvěru 30 % z jistiny. Pro případ prodlení se splacením dluhu byla ujednána povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení. 6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 6. 2017 vyplynulo, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 8 500 Kč na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě. Splatnost úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru byla sjednána na 25 dnů. Žalovaná měla celkem zaplatit 11 050 Kč RPSN činilo 4508,64 %. Stejné skutečnosti pak vyplynuly i ze standartní informace o spotřebitelském úvěru. 7. Podle potvrzení o provedené platbě byla žalované poskytnuta jistina úvěru ve výši 8 500 Kč převodem na účet uvedený v úvěrové smlouvě shora dne 8. 6. 2017. 8. Z výzvy ze dne 14. 3. 2018 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v opačném případě bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla odeslána žalované dne 14. 3. 2018, jak vyplývá z podacího lístku. 9. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. 10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 8 500 Kč, který měla žalovaná vrátit do 25 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaná se však dostala do prodlení s vrácením úvěru. Požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny úvěru proto soud považuje za důvodný. 14. Poplatek ve výši 2 550 Kč (představující 30 % jistiny úvěru) je třeba považovat za obdobu smluvních úroků, neboť má představovat příjem věřitele z titulu zapůjčení peněz dlužníkovi. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je však neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 30 % (na 25 dnů) z poskytnutého úvěru, tj. ve výši 438 % ročně, je neúměrně vysoký, stejně jako RPSN ve výši 4508,64 %. 15. V době uzavření úvěrové smlouvy, tj. v červnu 2017, totiž činila roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 9,83 %. Přitom podle ustálené judikatury platí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku. 16. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. 17. Podle názoru soud by výše souhrnného poplatku neměla přesáhnout 30 % z poskytnutého úvěru za jeden rok trvání smlouvy, tj. v daném případě částku 213 Kč právě pro případ vrácení do 25 dnů. Ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru v části, ve které převyšuje soudem akceptovatelnou výši soud pak považuje za rozporné s dobrými mravy a tudíž dle § 588 o. z. za neplatné. 18. Budeme-li považovat za odpovídající výši souhrnného poplatku částku 213 Kč, tak žalované zbývá k úhradě částka 8 713 Kč (8 500 Kč jistina úvěru + 213 Kč soudem přiznaný souhrnný poplatek). 19. Žalovaná existenci ani výši dlužné částky nikterak nesporovala. Bylo přitom na ní, aby prokázala, že žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se souhrnným poplatkem splatila, což však neudělala. 20. S ohledem na výše uvedené proto soud vyhověl podané žalobě částečně, a to výrokem I., kdy zavázal žalovanou uhradit žalobkyni 8 713 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. 21. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o.z., jeho výše se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. 22. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 2 337 Kč s příslušenstvím. 23. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Žalobě bylo vyhověno co do částky 8 713 Kč (79 % žalované částky) a pro 2 773 Kč byla žaloba zamítnuta (21 % z žalované částky). Odečteme-li úspěch od neúspěchu (79 % - 21 %), má žalobkyně právo na zaplacení 58 % účelně vynaložených nákladů. 24. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 6 824,40 Kč (3 úkony právní služby po 1 580 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč včetně 21% DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“). V projednávané věci je třeba vycházet z § 14b advokátního tarifu, neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, přestože lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je nutno vycházet z § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu, které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 30 000 Kč částkou 300 Kč a z odst. 5 písm. a) citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2. 25. Náklady řízení žalobkyně jsou tedy tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 300 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 2 252 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 58 %, tj. částka 1 306 Kč.