5 C 88/2022-45 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 456,53 Kč a zákonného úroku z prodlení. Tvrdila, že žalovanému poskytla (resp. její právní předchůdce) prostředky ve výši 9 300 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem 10 156,53 do 8. 4. 2019. Žalovaný však neuhradil ničeho. Předmětem žaloby je jistina a poplatek, vedle toho žalobkyně žádá i úrok z prodlení. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že původní smlouva byla uzavřena 18. 12. 2019, kdy jistina byla 9 300 Kč, ta byla refinancována smlouvou ze 7. 2. 2019 splatnou 8. 4. 2019 a ta zase smlouvou z 9. 3. 2019, na níž je založena žaloba. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 3. 2019 soud zjistil, že tato smlouva refinancuje smlouvu ze dne 7. 2. 2019, dle které žalovaný uhradil vše kromě jistiny 9 300 Kč. Povinnost vyplatit jistinu dle nové smlouvy se započítává na povinnost žalovaného vrátit jistinu dle původní smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu 9 300 Kč, poplatek a úrok do 8. 4. 2019, celkem tedy částku 19 752,09 Kč (beze slevy) nebo 13 474,59 Kč (po slevě). Výše poplatku byla stanovena slovy„ 3 879,03 Kč (po slevě) / 10 156,53 Kč (před slevou)“. Úroková sazba činila 40 % p. a. Přiznání slevy je upraveno v čl. XV smlouvy a je ponecháno na úvaze úvěrujícího, a to až v situaci řádného plnění dle smlouvy, tedy dle okolností nastalých po jejím uzavření. Ani za situace řádného plnění není úvěrujícímu stanovena povinnost slevu poskytnout. 5. Z výpisu z účtu za den 10. 12. 2018 soud zjistil, že žalovaný obdržel částku 9 300 Kč. 6. Z oznámení ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni. 7. Lze učinit závěr o skutkovém stavu, podle něhož na základě smlouvy o úvěru ze dne 9. 3. 2019 byl refinancován dluh žalovaného vůči právnímu předchůdci žalobkyně ve výši 9 300 Kč a žalovaný se zavázal do 8. 4. 2019 vrátit celkem 19 752,09 Kč (beze slevy) nebo 13 474,59 Kč (po slevě), z čehož 3 879,03 Kč (po slevě) / 10 156,53 Kč (před slevou) tvořil poplatek za poskytnutí úvěru. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný cokoliv zaplatil. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: 9. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), tedy jako úvěr. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ). Zároveň se jednalo úvěr spotřebitelský, proto je třeba aplikovat i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 10. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1812 odst. 2 OZ platí, že k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. 12. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 13. Podle § 1814 písm. h) OZ platí, že zvláště se zakazují ujednání, která odkládají určení ceny až na dobu plnění. 14. Ze skutkových zjištění a citované právní úpravy je zřejmé, že žalobkyně má právo na vrácení jistiny 9 300 Kč. Soud neřešil právo na zaplacení úroku, neboť úrok nebyl předmětem žaloby. 15. Co se týče poplatku za poskytnutí úvěru, ze smlouvy vyplývá, že v okamžiku uzavření smlouvy byl sjednán ve výši 10 156,53 Kč a zároveň byla sjednána možnost jeho snížení, avšak toto snížení bylo vázáno na uvážení úvěrujícího, které v podstatě nebylo omezeno tak, aby bylo možno určit, za jakých podmínek se poplatek sníží. Ujednání o poplatku jako složce ceny úvěru tedy umožňovalo podnikateli, aby svévolně určil složku ceny úvěru až v okamžiku, kdy má být úvěr vrácen – určení ceny až v době plnění je však ujednáním typově nepřiměřeným – zakázaným v § 1814 písm. h) OZ. Ujednání se tedy odchýlilo od ustanovení stanoveného k ochraně spotřebitele. K takovým ujednáním se podle § 1812 odst. 2 OZ nepřihlíží. V rozsahu 10 156,53 Kč tedy žalobkyně neměla nárok na plnění. 16. Nárok na úrok z prodlení je opřen o § 1970 OZ ve spojení nař. vlády č. 351/2013 Sb. 17. Soud proto žalobu zamítl co do částky 10 156,53 Kč s příslušenstvím. Ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl. 18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Mírně úspěšnější byl žalovaný, měl by tedy právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení, avšak žádné náklady nevynaložil, žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. 19. Lhůtu k plnění ve výroku pod bodem I tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.