9 C 198/2022-33 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 14. 9. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 2 776 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 7. 2021 do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být mezi účastníky uzavřena 4. 6. 2021. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 500 Kč. Žalovaný se měl zavázat, že žalobkyni uvedenou částku vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 763 Kč, obojí ve lhůtě do 4. 7. 2021. Tento svůj závazek však nesplnil řádně a včas. V důsledku prodlení s vrácením zápůjčky vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny a poplatku rovněž zákonný úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady v souvislosti s jeho prodlením (poplatky za celkem pět odeslaných písemných výzev po 500 Kč) v celkové výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 579 Kč, která odpovídala smluvní sazbě sjednané v čl. 2 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky (8 500 Kč) denně za období od 5. 7. 2021 do 30. 8. 2022. Žalovaný celkem na svůj dluh ze smlouvy uhradil pouze 14 566 Kč. Žalobkyně se proto domáhala zbývající dlužné částky ve výši 2 776 Kč spolu s příslušným zákonným úrokem z prodlení za dobu ode dne následujícího dni splatnosti zápůjčky do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, soud proto podle citovaného ustanovení jejich souhlas předpokládal. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně poskytla na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky 4. 6. 2021, respektive dodatku k této smlouvě, který byl mezi účastníky uzavřen téhož dne, žalovanému bezhotovostní formou převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě peněžní prostředky v celkové výši 8 500 Kč, a to tak, že dne 4. 6. 2021 byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč, dne 9. 6. 2021 částka ve výši 1 400 Kč a dne 10. 6. 2021 částka ve výši 2 100 Kč. Žalovaný se zavázal uvedené prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 763 Kč ve lhůtě do 4. 7. 2021. Současně si účastníci v čl. 2 smlouvy sjednali pro případ prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady související s prodlením žalovaného, konkrétně mimo jiné též poplatek za každou písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč. V tomtéž ustanovení smlouvy pak bylo sjednáno i to, že okamžikem prodlení žalovaného se splacením zápůjčky nebo jakékoliv její části veškeré dosud vyúčtované poplatky přirostou k jistině a stanou se její součástí. Žalobkyně celkem pětkrát písemně upomínala žalovaného o zaplacení jeho dluhu z předmětné smlouvy, následně pak žalovanému prostřednictvím své zástupkyně zaslala ještě předžalobní výzvu. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“). 6. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 122 odst. 1 ZSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle § 122 odst. 2 věty prvé ZSÚ uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Podle § 122 odst. 3 ZSÚ souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výši spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 7. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo uzavřením smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o. z. ke vzniku závazkového právního vztahu. Zatímco žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila, neboť poskytla žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši, žalovaný svému závazku nedostál, neboť tyto prostředky spolu s poplatkem za jejich poskytnutí nevrátil žalobkyni v ujednaném termínu splatnosti. Výši poplatku za poskytnutí zápůjčky, který v daném případě plní funkci úroku ve smyslu § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., soud neposoudil jako nepřiměřenou, a to zejména s ohledem na to, že v daném případě se jednalo o krátkodobou zápůjčku splatnou ve lhůtě 1 měsíce a pro žalobkyni by nemělo ekonomický smysl, pokud by takovou zápůjčku úročila roční úrokovou sazbou v místě a čase obvyklou pro spotřebitelské úvěry s delší dobou splatnosti, která je samozřejmě neporovnatelně nižší. Navíc nelze přehlížet, že žalovaný obdržel potřebné peněžní prostředky bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti a nemusel absolvovat jistě nepoměrně přísnější test jeho úvěruschopnosti, jakému by byl podroben, pokud by o podobnou zápůjčku požádal některou banku a který by mohl vést i k tomu, že by potřebné peněžní prostředky vůbec nezískal. Proto soud posoudil jako oprávněný jak nárok na zaplacení dlužné jistiny zápůjčky, tak i poplatku za její poskytnutí. 8. Žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky vzniklo dle čl. 2 smlouvy rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Jak vyplývá z podané žaloby, žalobkyně vůči žalovanému uplatnila právo na zaplacení smluvní pokuty ve shora uvedené denní sazbě z dlužné částky ve výši 8 500 Kč za dobu od 5. 7. 2021 (1. den prodlení žalovaného) do 30. 8. 2022. Za toto období činila smluvní pokuta celkem 3 579 Kč. I nárok na její zaplacení lze s ohledem na to, že žalovaný nesplnil povinnost, která byla smluvní pokutou utvrzena, považovat za oprávněný, neboť žalobkyní požadovaná smluvní pokuta nepřesahuje limit stanovený v § 122 odst. 3 ZSÚ, tedy polovinu jistiny zápůjčky. 9. Pokud jde o nárok na zaplacení částky 2 500 Kč z titulu účelně vynaložených nákladů souvisejících s prodlením žalovaného, tento soud považuje za oprávněný pouze částečně. Jak vyplývá z předložených důkazů, žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě jeho dluhu ze smlouvy o zápůjčce celkem pěti písemnými upomínkami. Soud má však za to, že takový postup nelze považovat za účelný. Podle názoru soudu v situaci, kdy dlužník nereaguje ani na opakovanou upomínku k zaplacení dluhu ze strany věřitele, již nemá smysl, aby jej věřitel nadále upomínal, naopak je namístě přistoupit k soudnímu vymáhání dluhu, neboť je evidentní, že dlužník jej dobrovolně zaplatit nehodlá. Soud proto za účelně vynaložené náklady považuje toliko částku ve výši 1 000 Kč, která odpovídá sjednanému poplatku za dvě písemné upomínky k úhradě dluhu (čl. 2 smlouvy). Naopak na zbývající nárokovanou částku ve výši 1 500 Kč je třeba ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) ZSÚ nahlížet jako na smluvní pokutu, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného. Z uvedené částky pak lze za oprávněný považovat pouze nárok na zaplacení 671 Kč, neboť tato částka ve spojení se smluvní pokutou nárokovanou žalobkyní v částce 3 579 Kč (viz předchozí odstavec) dosahuje částky 4 250 Kč odpovídající polovině poskytnuté jistiny zápůjčky, a tedy maximální výši smluvní pokuty, kterou si žalobkyně z titulu smlouvy o zápůjčce mohla dle § 122 odst. 3 ZSÚ po žalovaném nárokovat. 10. Ze shora popsaných důvodů soud uzavřel, že žalovaný byl na podkladě předmětné smlouvy o zápůjčce povinen uhradit žalobkyni jistinu ve výši 8 500 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 763 Kč, účelně vynaložené náklady související s prodlením žalovaného ve výši 1 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 250 Kč, celkem tedy částku 16 513 Kč. Podle žaloby přitom uhradil na svůj dluh ze smlouvy 14 566 Kč. Po odečtení uhrazené částky tedy dospěl soud k závěru, že žalovanému zbývá uhradit ještě 1 947 Kč. V tomto rozsahu je žaloba důvodná, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni