15 C 84/2023-75 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 4. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 27 560 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 11. 11. 2019 mezi žalobkyní a žalovanou. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 16 000 Kč s nominální úrokovou sazbou 86,12 % ročně, který měl být splacen v 48 měsíčních splátkách po 1 311 Kč vždy k 22. dni příslušného měsíce počínaje 22. 12. 2019. Žalovaná zaplatila celkem 5 244 Kč, do prodlení se dostala s 5. splátkou, která měla být uhrazena nejpozději do 22. 4. 2020. Žalobkyně úvěr po délce prodlení 65 dní dle čl. 6 smlouvy k 28. 6. 2020 zesplatnila. K datu zesplatnění činila dlužná jistina částku 15 809,60 Kč a dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění činil částku 3 391,27 Kč, celkem tedy nová jistina činila 19 200,87 Kč. Po dni zesplatnění žalovaná uhradila 0 Kč. Nárok na smluvní pokutu dle čl. 6 smlouvy za prodlení se splátkou vyšší než 30 dnů ani nárok na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle čl. 6 smlouvy žalobkyni nevznikl. Nicméně žalobkyně požaduje uhrazení pojištění ve výši 120 Kč za splátku dle přílohy 1 smlouvy, přičemž žalovaná se dostala do prodlení se splátkami č. 5, 6 a 7, žalobkyně tedy nároku 360 Kč (3 x 120). Žalobkyně tak požaduje uhrazení částky 19 560 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení. Podle bodu 6.5. smlouvy žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, tj. částky 19 200,87 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, požadováno do 25. 4. 2023 ve výši 8 000 Kč. Závěrem žalobkyně požaduje smluvní úrok z jistiny 15 809,60 Kč ode dne 30. 6. 2020 do zaplacení ve výši 86,12 % ročně, maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 68 601 Kč (tedy podle bodu 2.2. smlouvy 120 % částky, kterou má žalovaná zaplatit dle části A. smlouvy). Úvěruschopnost žalované prověřila žalobkyně na základě dokladů od žalované, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, výpisem z registru SOLUS a NRKI a její zdroje byly shledány dostatečnými. 2. K jednání nařízenému na 26. 7. 2023 se právní zástupce žalobkyně dostavil, na podané žalobě setrval, přičemž uvedl, že žalovaná nehradila ničeho nad rámec plateb uvedených již v žalobě. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, proto soud v souladu a za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v její nepřítomnosti. Soud současně poučil žalobkyni ve smyslu § 118a o. s. ř., o tom, že z předložených listinných důkazů nevyplývá dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované, když soud poukázal především na příjem žalované ve výši 9 800 Kč a oproti tomu na započtení životního minima ve výši 4 810 Kč. Žalobkyně si s ohledem na poučení soudu vyžádala lhůtu pro doložení listin prokazujících dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované. 3. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 22. 8. 2023 setrvala na tom, že úvěruschopnost žalované řádně posoudila, přičemž odkázala na šetření v insolvenčním rejstříku, prověření úvěrové historie žalované v databázi SOLUS a NRKI, odkázala na údaje poskytnuté žalovanou stran příjmů a nákladů, které byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami za období srpen až září 2019 Ani pracovní smlouvu ani předmětné výplatní pásky však žalobkyně soudu nedoložila. Předložena byla pouze kopie průkazu o povolení k trvalému pobytu dokládající, že žalovaná měla k datu sjednání úvěrové smlouvy povolen trvalý pobyt na území České republiky. Žalobkyně tedy měla za to, že své povinnosti dostála. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 11. 11. 2019 a z oznámení o schválení úvěru [číslo] ze dne 12. 11. 2019 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 86,12 % ročně (RPSN 129,72 % ročně) splácet v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 1 311 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci (součástí splátky byla i platba 120 Kč za pojištění, viz příloha [číslo] smlouvy). Celkem měla žalovaná zaplatit žalobkyni částku 57 168 Kč. Podle čl. 6 smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení se splátkou o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, maximální souhrn těchto smluvních pokut činí 2 999 Kč za rok. Podle článku 6.2. smlouvy má poskytovatel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky 200 Kč. Podle článku 6.5. smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení. Dle článku 6.9. smlouvy souhrn výše všech ze strany poskytovatele uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobkyně dne 12. 11. 2019 oznámila žalované, že úvěr schválila s úrokem 86,12 % ročně a zaslala jí splátkový kalendář. 5. Z prohlášení klienta soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní mimo jiné poučena dle § 92 z. s. ú., a kromě dalšího potvrdila, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoliv třetí osobě či státu a veškeré údaje, které poskytla žalobkyni, jsou pravdivé a úplné. 6. Z hodnocení klienta bylo odvolacím soudem zjištěno, že žalovaná uvedla jako čistý měsíční příjem částku 9 800 Kč, jiné příjmy nemá, nehradí žádné úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky apod. Za bydlení vydává částku 1 400 Kč a její celkové měsíční výdaje dosahují 4 810 Kč, včetně započtení životního minima 3 410 Kč. Volné zdroje tak činí 3 990 Kč. Žalovaná uvedla, že je vdova a bydlí ve vlastním. 7. Z výpisu registru SOLUS soud zjistil, že žalovaná má příznak P, kdy tento vznikl 3. 7. 2007, dlužná částka po splatnosti činila 6 764 Kč, dlužná splátka 1. Datum zaplacení 4. 1. 2018. Jednalo se o revolvingový úvěr a karty. 8. Z výpisu registru NRKI a následného scoringu soud zjistil, že žalované byl přidělen příznak č. 25, tj. že klient je nový a není v databázi NRKI/BRKI. 9. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že částka 16 000 Kč byla vyplacena na účet uvedený žalovanou ve smlouvě dne 11. 11. 2019. 10. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná uhradila 4 splátky po 1 311 Kč, přičemž všechny splátky uhradila v řádném termínu. Následně již neuhradila ničeho. 11. Z kopie průkazu o povolení k trvalému pobytu soud zjistil, že žalovaná měla k datu sjednání úvěrové smlouvy povolen trvalý pobyt na území České republiky. 12. Žalobkyně žalovanou výzvami ze dne 17. 6. 2020 a 23. 6. 2020 vyzývala k úhradě dlužných splátek. 13. Z oznámení ze dne 28. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalované, že pro neplnění podmínek úvěru tento úvěr ke dni 28. 6. 2020 zesplatnila a současně jí vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky 19 560 Kč. 14. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 5. 4. 2023 vyplynulo, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou. 15. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 16. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 11. 11. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 16 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 1 311 Kč měsíčně (zahrnující i pojištění ve výši 120 Kč měsíčně) a to s úrokem ve výši 86,12 % ročně z poskytnutého úvěru. Celkem tak měla žalobkyni uhradit částku 57 168 Kč. Žalobkyně prověřila osobu žalované v registru SOLUS a NRKI. Žalovaná na dluh uhradila 5 244 Kč. Pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní pokuty ve výši 499 Kč za porušení splatnosti splátky a ve výši 0,1 % denně v případě, že úvěr po zesplatnění nebude uhrazen. Náklady žalobkyně v souvislosti s prodlením žalovaného byly stanoveny ve výši 200 Kč za prodlení se splátkou. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované bylo žalobkyní zjištěno, že její příjmy činí 9 800 Kč a výdaje spolu se započtením výše životního minima činí 4 810 Kč. Volné zdroje žalované tak činily 3 990 Kč. 17. Po právní stránce soud hodnotil věc tak, že se jedná o spor podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú“). 18. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 19. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti