16 C 260/2022-52 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 159,37 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 19. 10. 2007 smlouvu o úvěru na sporožirovém účtu s limitem 10 000 Kč. Žalovaný však úvěr přečerpal a nepovolený debetní zůstatek nevyrovnal, proto byla pohledávka dne 1. 12. 2021 převedena na evidenční účet pohledávek. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze Smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu uzavřené dne 19. 10. 2007 mezi žalovaným a žalobkyní soud zjistil, že žalovaný touto smlouvou získal možnost přečerpat svůj účet do výše povoleného limitu 10 000 Kč. Úroková sazba kontokorentu byla sjednána odkazem na sazebník úroků, ke dni uzavření smlouvy úrok činil 15,90 %. V čl. 5 byla sjednána povinnost klienta splatit kontokorent nejpozději do jednoho roku od poskytnutí kontokorentu. V čl. 7 bylo sjednáno oprávnění banky prohlásit úvěr za splatný při prodlení s úhradou závazku. 5. Z výpisu z účtu za období 1. 11. 2021 – 30. 11. 2021 soud zjistil, že ke dni 30. 11. 2021 byl žalovaný na svém účtu v mínusu 12 159,37 Kč. Z výpisu z účtu za období 1. 12. 2021 – 31. 12. 2021 soud zjistil, že dluh byl převeden na evidenční účet. 6. Z podrobného výpisu poplatků zaplacených za účet soud zjistil, že kontokorentní úroková sazba činí 18,90 % p. a. 7. Z ostatních předložených listin soud neučinil soud žádná zjištění, která by měla vliv na rozhodnutí ve věci. 8. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého žalovaný jednak překročil limit kontokorentu, jednak vyčerpanou částku žalobkyni včas nevrátil a v současnosti dluží 12 159,37 Kč na jistině. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný cokoliv uhradil. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: 10. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Takové ujednání mezi stranami nebylo, nicméně i tak soud postupoval podle právní úpravy účinné po 1. 1. 2014, neboť smlouva o kontokorentu je vázána na existenci účtu a úprava úvěru se na takový právní vztah použije pouze přiměřeně přes odkaz v § 2665 OZ, přičemž na účet se dle § 3077 odst. použije úprava účinná od 1. 1. 2014, i když k uzavření smlouvy o účtu došlo před tímto dnem. 11. Podle § 2665 OZ platí, že ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 12. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Ze skutkových zjištění a citované právní úpravy je patrné, že smlouva uzavřená mezi stranami byla kontokorentem ve smyslu § 2665 OZ Smluvní i zákonnou povinností žalovaného tak bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit za ně úrok (§ 2395 OZ). To však žalovaný neučinil, jeho povinnost tedy trvá. Úrok je žalován ve výši odpovídající limitu stanovenému v §122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. 14. Právo na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny (ode dne následujícího po dni splatnosti celé této částky) pak vyplývá z § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 16. Ve sporu byla žalobkyně úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Náklady řízení žalobkyně jsou tedy tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a k nim náležejícím třem paušálním náhradám hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 2 252 Kč a je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.). 17. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.