3 C 190/2022-86 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Brně dne 26. 4. 2021 domáhala po žalované zaplacení 17 133,94 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla dne 24. 9. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalovaná převzala v hotovosti v místě svého bydliště. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet spolu s poplatkem ve výši 12 888 Kč, sestávajícím z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Celkově se žalovaná zavázala uhradit 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Splatnost poslední splátky připadala na den 24. 11. 2019. Žalovaná se však dostala do prodlení se splácením úvěru. Na svůj závazek uhradila pouze 5 000 Kč, které byly započítány v částce 2 502,60 Kč na jistinu úvěru a v částce 2 497,40 Kč na příslušenství pohledávky. Ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky je žalovaná v prodlení s úhradou jistiny úvěru a poplatku. Právní předchůdkyni žalobkyně proto v souladu se smluvním ujednáním vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2021. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 12 497,40 Kč, nesplacených poplatků v celkové výši 12 296,03 Kč (součet kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 998,44 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 032,22 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 144,01 Kč, inkasního poplatku ve výši 2 215,93 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 15 % ročně z nesplacené jistiny úvěru od 25. 11. 2019 do 30. 11. 2020, tj. ve výši 1 905,43 Kč), nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 72 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 636,54 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazené jistiny úvěru od 25. 11. 2019 do 30. 11. 2020) spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 270,28 Kč (úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z neuhrazené jistiny úvěru od 25. 11. 2019 do 29. 11. 2020) a běžící úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z neuhrazené jistiny úvěru od 22. 12. 2020 do zaplacení. 2. Usnesením ze dne 29. 8. 2022, č. j. 30 C 138/2021-48, Městský soud v Brně vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu ve Svitavách jako soudu místně příslušnému. Usnesení nabylo právní moci dne 12. 10. 2022. 3. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. 4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 24. 9. 2018 včetně přílohy č. 1 a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 12 888 Kč. Žalovaná se zavázala celkem zaplatit 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. První splátka byla splatná do měsíce po podpisu této smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky. Pro případ prodlení s úhradou splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a byla splatná v den následující po dni prodlení. Poplatek za předání úvěru inkasnímu pracovníkovi v případě prodlení se splácením úvěru činil 1 500 Kč a poplatek za odeslání upomínky 750 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 14 % ročně a RPSN 272,44 %. 7. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná požádala dne 24. 9. 2018 právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč. 8. Z přehledu dluhu soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem 5 000 Kč. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020, přílohy č. 1: seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úhradě kupní ceny za postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy žalobkyni. 10. Z oznámení ze dne 18. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení žalované pohledávky žalobkyni. Oznámení bylo žalované odesláno dne 19. 1. 2021, jak se podává z podacího archu. 11. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 20. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení žalované částky telefonicky dne 25. 1. 2021. 12. Z výzev ze dne 8. 2. 2021 a ze dne 15. 3. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení žalované pohledávky s upozorněním, že v případě nezaplacení nejpozději dne 14. 4. 2021 bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva ze dne 15. 3. 2021 byla předána k doručení žalované dne 17. 3. 2021, jak vyplývá z podacího archu. 13. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 24. 9. 2018 smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za jejich poskytnutí ve výši 12 888 Kč byla žalovaná povinna splatit ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaná se dále zavázala žalobkyni zaplatit smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátek ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, náklady za předání dluhu k vymáhání ve výši 1 500 Kč a poplatek za upomínání ve výši 750 Kč Poslední splátka úvěru připadala na den 24. 11. 2019. Žalovaná na svůj dluh splatila 5 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou ze dne 21. 12. 2020 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení žalované částky, avšak neúspěšně. 14. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. 15. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 15 000 Kč, který měla žalovaná splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou splátek. Požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny úvěru proto soud považuje za důvodný. 19. Poplatek ve výši 12 888 Kč (představující 86 % jistiny úvěru) je třeba považovat za obdobu smluvních úroků, neboť má představovat příjem věřitele z titulu zapůjčení peněz dlužníkovi. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je však neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 86 % (na 14 měsíců) z poskytnutého úvěru je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN ve výši 272,44 %. 20. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by výše souhrnného poplatku neměla přesáhnout 30 % z jistiny poskytnutého úvěru, tj. v daném případě částku 5 000 Kč za 14 měsíců trvání smlouvy. Ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru v části, ve kte