9 C 101/2023-41 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 27. 4. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 14 150 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 617,24 Kč odpovídajícím sazbě 23,64 % ročně z částky 11 005,56 Kč za dobu od 14. 12. 2019 do 1. 11. 2022, úrokem ve výši 23,64 % ročně z částky 11 005,56 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 222,18 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 11 005,56 Kč za dobu od 14. 12. 2019 do 1. 11. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 11 005,56 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 19. 10. 2018. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek v souhrnné výši 12 000 Kč. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradil 14 850 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022, a to ve výši 17 400 Kč. Žalobkyně však požadovala po žalovaném pouze zaplacení dlužné jistiny ve výši 11 005,56 Kč a dále nesplacené části úhrad spojených s úvěrem ve výši 3 144,44 Kč. Dále si nárokovala shora popsané příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 19. 10. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 3 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, to vše v 60 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč s tím, že první splátka měla být dle smlouvy splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. V čl. 1 smlouvy bylo uvedeno, že zápůjční úroková sazba činí v daném případě 32,15 % ročně. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 11. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy o úvěru byla s účinností k datu uzavření postupní smlouvy postoupena na žalobkyni. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky z 24. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného písemně o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval ho, aby na svůj dluh napříště plnil již výhradně ve prospěch žalobkyně. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému dne 24. 11. 2022. 7. Z předžalobní výzvy z 10. 3. 2023, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslána žalovanému dne 10. 3. 2023, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 26 316,07 Kč vzniklého z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru ve lhůtě do 25. 3. 2023 s upozorněním, že pokud nebude dluh zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 8. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi ním a žalovaným dne 19. 10. 2018 poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 3 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, to vše v 60 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. V čl. 1 smlouvy bylo uvedeno, že zápůjční úroková sazba činí v daném případě 32,15 % ročně. Pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru byla s účinností k 1. 11. 2022 postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně písemně informován. Žalobkyně sama následně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy o úvěru. 9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která současně vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění 10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. 15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl na základě předmětné smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. závazkový právní vztah. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z tohoto závazku splnil, když žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši. Vzniklo mu tak dle příslušných smluvních ustanovení i dle citovaného § 2395 o. z. právo na vrácení těchto prostředků a současně i na zaplacení smluvního úroku. 17. Sjednaná zápůjční úroková sazba dle smlouvy činila 32,15 % ročně s tím, že pokud žalovaný dodrží dojednané podmínky splacení úvěru, bude absolutní výše jím zaplaceného úroku činit 3 000 Kč. Vedle zmiňovaného úroku se však žalovaný ve smlouvě zavázal také k úhradě poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč. Tento poplatek sice dle smlouvy představuje samostatnou platbu, v podstatě je však třeba jej rovněž považovat za jakousi skrytou podobu úroku, neboť jde jen o další plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí úvěru. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť, stejně jako sjednaný úrok, i poplatek za administrativní činnost sloužil na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněný poplatek za administrativní činnost hodnotil jako součást úplaty za poskytnutí úvěru a jeho výši posuzoval společně s výší sjednaného úroku. Dospěl přitom k závěru, že částku 6 000 Kč, která odpovídá součtu smluvního úroku a poplatku za administrativní činnost v případě řádného splacení úvěru, lze považovat za přiměřenou úplatu ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a dalším okolnostem, za nichž byl úvěr sjednán (poskytnutí peněžních prostředků v hotovosti při podpisu smlouvy bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru a s tím spojen