9 C 138/2023-46 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 12. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 16 350,22 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 568,61 Kč, kapitalizovaný zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 122,26 Kč odpovídajícím sazbě 11,75 % ročně z částky 12 864,06 Kč od 20. 4. 2022 do 16. 1. 2023 a zákonným úrokem z prodlení z částky 12 864,06 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 19. 2. 2021. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytl její právní předchůdce žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat uvedenou částku vrátit spolu se sjednanými platbami souvisejícími s poskytnutým úvěrem, jejichž celková výše činila 19 756 Kč, to vše v ujednaných měsíčních splátkách. Celkem však na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradil pouze částku 19 756 Kč, která odpovídala šesti sjednaným splátkám. Tyto platby právní předchůdce žalobkyně započetl v rozsahu 10 135,94 Kč na jistinu úvěru a v rozsahu 9 620,06 Kč na sjednané poplatky. Splatnost poslední dohodnuté splátky úvěru nastala k datu 19. 4. 2022. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil svou pohledávku z uvedené smlouvy na žalobkyni. Po tomto postoupení již žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobou požadovaná částka ve výši 16 350,22 Kč sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 864,06 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 3 486,16 Kč nárokované žalobkyní s odkazem na čtvrtý odstavec smlouvy, přičemž absolutní výše smluvní pokuty odpovídá sazbě 0,1 % denně z částky 12 864,06 Kč za dobu od 20. 4. 2022 do 15. 1. 2023. Částka označená v žalobě jako„ kapitalizovaný úrok“ ve výši 11 568,61 Kč pak sestává ze smluvního úroku ve výši 697,82 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 432,67 Kč odpovídajícího sazbě 15 % ročně z částky 12 864,06 Kč za dobu od 20. 4. 2022 do 16. 1. 2023, dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 061,74 Kč, dlužného poplatku za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 149,61 Kč a dlužného inkasního poplatku ve výši 2 226,77 Kč. V neposlední řadě žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ve výši 12 864,06 Kč, a to zčásti kapitalizovaného na částku 1 122,26 Kč za dobu od 20. 4. 2022 do 16. 1. 2023, dále pak za dobu od 4. 2. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal do jeho datové schránky, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 19. 2. 2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl při podpisu smlouvy žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok ve výši 2 214 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 11 270 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 132 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalovaného ve výši 4 140 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 3 054 Kč, kdy první splátka byla dle smlouvy splatná do měsíce od jejího podpisu, každá další pak vždy do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Ve smlouvě byla dále ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se žalovaný ocitne v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná v den následující po dni vzniku prodlení. 5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem 4. 4. 2022 (ve znění jejího dodatku z 3. 6. 2022), z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z 1. 2. 2023, jakož i z oznámení o postoupení pohledávky z 9. 2. 2023 soud zjistil, že pohledávka vzniklá z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy byla jejím právním předchůdcem postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. 6. Z předžalobní výzvy z 24. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 40 224,71 Kč s příslušenstvím vzniklé na základě shora uvedené úvěrové smlouvy a byl současně upozorněn na to, že pokud dluh nebude ve stanovené lhůtě zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 7. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 19. 2. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 2 214 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 11 270 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 132 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalovaného ve výši 4 140 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 3 054 Kč Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný v případě svého prodlení s úhradou některé splátky úvěru povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla vždy splatná následující den po vzniku prodlení. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Následně žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prostřednictvím předžalobní výzvy jejího zástupce. 8. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“). 9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odstavce 2 cit. ustanovení je neplatné též právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravů, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženými smlouvami o postoupení pohledávek, na jejichž podkladě se podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl na základě úvěrové smlouvy uzavřené ve smyslu § 2395 o. z. závazkový právní vztah. Právní předchůdce žalobkyně svým smluvním povinnostem prokazatelně dostál, neboť žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši v hotovosti při podpisu smlouvy. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nesplácel řádně a včas sjednané splátky úvěru. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že splátky hradil v dohodnutých termínech splatnosti, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal nečinným, na podanou žalobu ani k výzvě soudu nijak nereagoval. Soud proto vycházel z toho, že se skutečně dostal do prodlení s hrazením splátek úvěru. 14. Žalovaný byl nepochybně povinen dle smlouvy i dle § 2395 o. z. vrátit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné poskytnutou jistinu úvěru ve výši 23 000 Kč. Pro posouzení oprávněnosti celého žalobou uplatněného nároku však bylo třeba zhodnotit platnost ujednání o úroku z úvěru a o dalších poplatcích souvisejících s úvěrem, respektive ujednání o smluvní pokutě. 15. Ujednání o úroku je ve smyslu § 2395 o. z. jednou z podstatných náležitostí úvěrové smlouvy. V daném případě byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným sjednán úrok v absolutní výši 2 214 Kč. Takový úrok by sám o sobě ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků nepochybně nebyl nepřiměřený, žalovaný se však ve smlouvě zavázal nejen k úhradě tohoto úroku, ale rovněž k zaplace