9 C 181/2023-56 — Okresní soud ve Svitavách

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu dne 1. 6. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 23 081,09 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného dluhu žalovaného vzniklého ze smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, kterou měl žalovaný uzavřít dne 29. 11. 2013 s [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byl dle žalobkyně žalovanému na jeho běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku účtu. Limit sjednaného kontokorentu činil 20 000 Kč, sjednaná úroková sazba pak 18,90 % ročně, žalovaný se vedle úroku zavázal hradit též ceny za služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu v souladu s platným sazebníkem právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný na svém účtu překročil povolený debet a vznikl mu tak nepovolený debetní zůstatek. Když tento nevyrovnal ani k upomínkám právního předchůdce žalobkyně, tento k datu 1. 12. 2016 převedl svou pohledávku na zaplacení celého kontokorentu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky i s úroky. K datu 1. 12. 2016 činil nepovolený debetní zůstatek 23 081,09 Kč, úrok z prodlení pak 30,83 Kč. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla následně k datu 1. 4. 2017 postoupena na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 23 081,09 Kč, úroku z úvěru kapitalizovaného k datu 1. 4. 2017 na částku 1 270,50 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného k témuž datu na částku 577,75 Kč, dále pak požadovala běžící úrok ve výši 18,90 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině za dobu od 2. 4. 2017 do zaplacení a běžící zákonný úrok z prodlení z téže částky za totéž období. 2. Přípisem z 21. 9. 2023 soud písemně vyzval žalobkyni, aby mu ve lhůtě 10 dnů od doručení zmíněné výzvy předložila smlouvu o úvěru, která měla být uzavřena mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným dne 29. 11. 2013 a z níž dovozuje oprávněnost žalobou uplatněných nároků, a dále smlouvu o účtu [číslo] kterou v žalobě rovněž navrhovala k důkazu, nicméně ji soudu doposud nepředložila. 3. V reakci na shora uvedený přípis žalobkyně soudu podáním došlým dne 4. 10. 2023 sdělila, že se jí nepodařilo dohledat ani smlouvu o úvěru, ani smlouvu o účtu. Z uvedeného důvodu upravila svá žalobní tvrzení tak, že dlužnou částku se zákonným úrokem z prodlení požaduje po žalovaném z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení, přičemž výši nepovoleného přečerpání běžného účtu žalovaným dokládá poslední výzvou před podáním žaloby z 3. 2. 2020. Současně vzala podanou žalobu částečně zpět co do původně požadovaného kapitalizovaného úroku ve výši 1 270,50 Kč a běžícího úroku ve výši 18,90 % ročně z částky 23 081,09 Kč od 2. 4. 2017 do zaplacení a navrhla, aby soud v tomto rozsahu řízení zastavil a aby současně ve zbývající části předmětu řízení žalobě vyhověl. 4. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 5. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vedl pro žalovaného běžný účet a že k datu 30. 11. 2016 měl žalovaný na tomto účtu záporný zůstatek ve výši 23 081,09 Kč. 6. Z dopisu z 1. 12. 2016 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému písemně oznámil, že záporný zůstatek na jeho běžném účtu ve shora uvedené výši převádí na evidenční účet pohledávek, a vyzval žalovaného k neprodlené úhradě dlužné částky ve výši 23 081,09 Kč a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 30,83 Kč. Zároveň žalovanému sdělil, že odstupuje od dohody o vydání a používání platebních karet a současně vypovídá smlouvu o sporožirovém účtu a další dohody o službách souvisejících s tímto účtem. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 30. 3. 2017, jakož i z přílohy č. 1 k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek, z dohody o úplatě uzavřené dne 31. 3. 2017 a z potvrzení o zaplacení úplaty z 3. 4. 2017 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku na úhradu shora uvedeného záporného zůstatku na běžném účtu žalovaného a souvisejícího příslušenství na žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky z 21. 4. 2017 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o tom, že shora uvedenou pohledávku postoupil na žalobkyni, a vyzval jej, aby svůj dluh uhradil přímo žalobkyni. 9. Z předžalobní výzvy z 26. 4. 2017 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 25 361,31 Kč, která měla vzniknout z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru, ve lhůtě do 6. 5. 2017 s poučením, že pokud ve stanovené lhůtě nebude dluh uhrazen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 10. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci. 11. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně vedl pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet], na kterém se žalovaný dostal k datu 30. 11. 2016 do nepovoleného záporného zůstatku ve výši 23 081,09 Kč. Právní předchůdce žalobkyně jej následně dopisem z 1. 12. 2016 informoval o tom, že tento záporný zůstatek převádí na zvláštní evidenční účet pohledávek, vyzval jej k úhradě uvedené dlužné částky a současně i úroku z prodlení ve výši 30,83 Kč a informoval jej o tom, že vypovídá smlouvu o sporožirovém účtu a další dohody o službách s tímto účtem souvisejících. Následně právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku na úhradu uvedeného záporného zůstatku na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informoval dopisem z 21. 4. 2017. Žalobkyně následně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu. 12. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud nejprve postupoval v souladu s § 96 odst. 2 větou prvou o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí, tj. co do požadovaného kapitalizovaného úroku a běžícího úroku, částečně zastavil. Učinil tak, aniž by se žalovaného tázal na jeho stanovisko k částečnému zpětvzetí žaloby, neboť toto bylo v situaci, kdy ke zpětvzetí došlo ještě před projednáním věci, nerozhodné (viz § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.). 13. Žalobkyně nepředložila soudu ani k jeho výzvě smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě se původně domáhala zaplacení žalobou požadovaných částek. Sama žalobkyně si zjevně byla dobře vědoma toho, že za dané situace neunáší důkazní břemeno stran prokázání vzniku povinnosti žalovaného uhradit jí v žalobě požadovaný smluvní úrok (v sazbě 18,90 % ročně, která měla být sjednána v předmětné úvěrové smlouvě), pročež vzala žalobu ohledně tohoto úroku částečně zpět a současně svá žalobní tvrzení upravila tak, že nově požadovala zaplacení jistiny své pohledávky ve výši 23 081,09 Kč a příslušného zákonného úroku z prodlení nikoliv z titulu dluhu vzniklého ze smlouvy o úvěru, nýbrž z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení. 14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 18. Za dané situace, kdy žalobkyně neprokázala uzavření úvěrové smlouvy mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným, bylo skutečně třeba na věc aplikovat ustanovení o bezdůvodném obohacení, neboť z předložených důkazů nebylo možné dovodit žádný právní důvod vzniku pohledávky spočívající v právu na vrácení peněžních prostředků, které tvořily záporný zůstatek na běžném účtu žalovaného. Žalobkyni se přitom podařilo prokázat, že k datu 30. 11. 2016 se žalovaný na svém účtu vedeném právním předchůdcem žalobkyně skutečně dostal do záporného zůstatku ve výši 23 081,09 Kč. Ať už tomu předcházelo uzavření úvěrové smlouvy a čerpání kontokorentu nebo nikoliv, je zjevné, že žalovaný byl povinen zmíněnou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit. Pokud nelze mít za prokázaný právní důvod vzniku tohoto dluhu, pak je třeba vycházet z toho, že se žalovaný touto cestou na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., což založilo jeho povinnost předmět bezdůvodného obohacení vydat ochuzenému, tedy právnímu předchůdci žalobkyně (§ 2991 odst. 1 o. z.). V daném případě tedy žalovaného stíhala povinnost vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 23 081,09 Kč. 19. Vzhled