9 C 183/2023-60 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 31. 5. 2023 domáhala vůči žalované zaplacení 14 654,71 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o kontokorentním úvěru Flexikredit, která byla uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 3. 3. 2021. Na základě uvedené smlouvy měl být žalované poskytnut úvěrový limit ve výši 10 000 Kč, jehož prostřednictvím žalovaná čerpala od právního předchůdce žalobkyně peněžní prostředky. Porušila však dohodnuté podmínky, když překročila povolený úvěrový limit, což vedlo k tomu, že právní předchůdce žalobkyně využil svého smluvního oprávnění a nepovolený debetní zůstatek ve výši 12 854,71 Kč nejprve převedl z běžného účtu žalované na nově otevřený zvláštní úvěrový účet, následně pak k datu 31. 5. 2022 celý dluh žalované jednorázově zesplatnil. Pohledávka za žalovanou se dále úročila úrokem ve výši 29 % ročně dle úrokového lístku právního předchůdce žalobkyně. Uvedená pohledávka byla následně s účinností k datu 23. 1. 2023 jejím právním předchůdcem postoupena na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 12 854,71 Kč a poplatků souvisejících s úvěrem ve výši 1 800 Kč. Dále požadovala rovněž zaplacení úroku ve výši 29 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině úvěru za dobu od 1. 6. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 890,10 Kč a zákonný úrok z prodlení z celkové dlužné částky za dobu od 26. 1. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovanou, její souhlas soud předpokládal, neboť žalovaná se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřila, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, ačkoliv výzva obsahovala doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o tom, že pokud se žalovaná nevyjádří, bude soud vycházet z toho, že s navrženým postupem souhlasí. 4. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 3. 3. 2021, jakož i z písemných dispozic k této smlouvě, které byly sepsány téhož dne, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal vést žalované běžný účet a poskytovat jí s tím související služby. Zároveň jí umožnil čerpat na tomto účtu peněžní prostředky formou záporného zůstatku na účtu, čímž jí poskytl kontokorentní úvěr označený jako tzv. Flexikredit, a to s úvěrovým limitem ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zajistit na účtu minimální měsíční příjem ve výši 50 % povoleného úvěrového limitu a současně hradit úrok za poskytnutí úvěru ve výši 21,99 % ročně. Smlouva rovněž obsahovala ujednání o tom, že výše úrokové sazby z nepovoleného debetního zůstatku činí 29 % ročně. Dále byly sjednány poplatky související s poskytnutým úvěrem, a to zejména měsíční poplatek za čerpání povoleného debetního zůstatku ve výši 29 Kč, poplatek za oznámení o převodu na splatný Flexikredit ve výši 200 Kč, poplatek za vedení splatného Flexikreditu ve výši 49 Kč měsíčně, výzvu ke splatnosti úvěru ve výši 300 Kč měsíčně, poplatek za zaslání každé upomínky ve výši 600 Kč a další. Nedílnou součástí smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně (dále jen„ VOP“). Dle ust. čl. 44b písm. i) VOP byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn písemně vypovědět uzavřenou úvěrovou smlouvu, pokud nastane některý z tzv. Případů porušení, nestanoví-li zákon jinak. Případem porušení se ve smyslu ust. čl. 44c písm. n) VOP mimo jiné rozuměla situace, kdy žalovaná překročí povolený úvěrový limit nebo nezajistí na svém účtu sjednaný minimální měsíční kreditní příjem. Dle ust. čl. 44d písm. e) VOP byl právní předchůdce žalobkyně v situaci, kdy nastane Případ porušení, oprávněn mimo jiné převést debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet a určit žalované nový splátkový kalendář k úhradě dlužné částky. 5. Z dopisu z 6. 1. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované, že vzhledem k nepovolenému přečerpání úvěrového limitu z její strany s okamžitou účinností ruší povolený limit Flexikreditu na jejím běžném účtu, a vyzval žalovanou, aby nejpozději k datu 17. 1. 2022 uhradila celý debetní zůstatek ve výši 11 854,71 Kč. 6. Z dopisu z 27. 1. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalované ukončení poskytování Flexikreditu k jejímu běžnému účtu, a to s ohledem na porušování smluvních podmínek z její strany. Zároveň žalované sdělil, že její dluh ve výši 12 854,71 Kč bude z jejího běžného účtu převeden na nově otevřený úvěrový účet, což bude zpoplatněno poplatek ve výši 10 % z povoleného limitu Flexikreditu. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu v osmi měsíčních splátkách po 1 606,83 Kč, které byly splatné vždy ke každému 26. dni příslušného měsíce počínaje 26. 2. 2022. 7. Z dopisu z 2. 6. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně jednorázově zesplatnil celou zbývající část dluhu žalované k datu 31. 5. 2022 a písemně vyzval žalovanou k úhradě částky ve výši 14 654,71 Kč ve lhůtě do 16. 6. 2022. 8. Z výpisu z úvěrového účtu žalované bylo zjištěno, že k datu 23. 1. 2023 činil dluh žalované z předmětné úvěrové smlouvy celkem 15 544,81 Kč, přičemž sestával z dlužné jistiny ve výši 12 854,71 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 800 Kč a úroku z prodlení ve výši 890,10 Kč. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 1. 2023, jakož i ze seznamu postoupených pohledávek, který tvořil přílohu uvedené smlouvy, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou vzniklá z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni. 10. Z oznámení právního předchůdce žalobkyně z 31. 1. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou o postoupení předmětné pohledávky. 11. Z předžalobní výzvy z 3. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce písemně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 19 503,25 Kč vzniklého z titulu shora uvedené smlouvy ve lhůtě do 18. 5. 2023 s upozorněním, že pokud dluh v této lhůtě nebude uhrazen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 12. Na podkladě uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 3. 3. 2021 uzavřena mimo jiné smlouva o kontokorentním úvěru Flexikredit, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně umožnil žalované čerpat na jejím běžném účtu, který pro ni vedl, peněžní prostředky formou kontokorentního úvěru (možnost přečerpání účtu do záporného zůstatku) až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala na svém účtu každý měsíc zajistit minimální kreditní příjem a dále se zavázala hradit smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně z poskytnutých prostředků. Pro případ, že na účtu žalované vznikne nepovolený debetní zůstatek, byla sjednána úroková sazba ve výši 29 % ročně. Smlouva obsahovala rovněž výčet poplatků souvisejících s poskytnutým úvěrem. Žalovaná porušila sjednané podmínky poskytování úvěru, neboť přečerpala povolený úvěrový limit. Právní předchůdce žalobkyně jí proto dopisy z 6. 1. 2022 a 27. 1. 2022 opakovaně informoval o ukončení poskytování kontokorentu a současně o tom, že její nepovolený debetní zůstatek ve výši 12 854,71 Kč bude převeden na nově otevřený úvěrový účet. Žalovaná svůj dluh měla splatit v osmi pravidelných měsíčních splátkách po 1 606,83 Kč splatných vždy k 26. dni v měsíci. Dopisem z 2. 6. 2022 právní předchůdce žalobkyně celou zbývající dlužnou částku jednorázově zesplatnil a vyzval žalovanou k její úhradě. K datu zesplatnění (31. 5. 2022) činil dluh žalované celkem 14 654,71 Kč, přičemž sestával z dlužné jistiny ve výši 12 854,71 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 800 Kč. Právní předchůdce žalobkyně následně smlouvou z 18. 1. 2023 postoupil svou pohledávku za žalovanou vzniklou z titulu předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni, o čemž žalovanou písemně informoval. Žalovaná byla posléze vyzvána k úhradě dluhu ještě předžalobní výzvou žalobkyně z 3. 5. 2023. 13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“). 14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 2399 o