9 C 96/2023-31 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28. 4. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 16 459 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 375 Kč od 14. 7. 2022 do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být mezi účastníky uzavřena 23. 6. 2022. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 100 Kč. Žalovaný se měl zavázat, že žalobkyni uvedenou částku vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 275 Kč, obojí ve lhůtě do 13. 7. 2022. Tento svůj závazek však nesplnil řádně a včas. V důsledku prodlení s vrácením zápůjčky vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny a poplatku rovněž zákonný úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady v souvislosti s jeho prodlením (poplatky za celkem pět odeslaných písemných výzev po 500 Kč) v celkové výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 584 Kč, která odpovídala smluvní sazbě sjednané v čl. 2 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky (9 100 Kč) denně za období od 14. 7. 2022 do 24. 4. 2023. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy neuhradil ničeho. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 100 Kč, poplatku ve výši 2 275 Kč, shora uvedené smluvní pokuty ve výši 2 584 Kč a nákladů vynaložených na odeslání upomínek ve výši 2 500 Kč, a to včetně příslušného zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině a poplatku za dobu ode dne následujícího dni splatnosti zápůjčky do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, soud proto podle citovaného ustanovení jejich souhlas předpokládal. 4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 23. 6. 2022, jakož i z dodatku k této smlouvě, který byl uzavřen ještě téhož dne, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 9 100 Kč bezhotovostním převodem ve prospěch jeho bankovního účtu nejpozději do dvou dnů ode dne účinnosti smlouvy. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí nejpozději ve lhůtě do 13. 7. 2022. Pokud by tak učinil, byla by mu zápůjčka poskytnuta bez poplatku. Pro případ, že zápůjčka nebude splacena řádně a včas, byl mezi účastníky sjednán poplatek za její poskytnutí ve výši 2 275 Kč. V čl. 2 smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady související s jeho prodlením, konkrétně mimo jiné poplatek za každou písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč. V tomtéž ustanovení smlouvy pak bylo sjednáno i to, že okamžikem prodlení žalovaného se splacením zápůjčky nebo jakékoliv její části veškeré dosud vyúčtované poplatky přirostou k jistině a stanou se její součástí. 5. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dvěma platbami ve výši 6 000 Kč, respektive 3 100 Kč poukázanými ve prospěch jeho bankovního účtu č. [bankovní účet] vyplatila žalobkyně dne 23. 6. 2022 žalovanému jistinu zápůjčky ve výši 9 100 Kč. 6. Z upomínek ze dne 20. 7. 2022, 27. 7. 2022, 3. 8. 2022, 12. 8. 2022 a 27. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně celkem v pěti případech písemně vyzvala žalovaného k zaplacení jeho dluhu vzniklého ze shora uvedené smlouvy o zápůjčce. 7. Z předžalobní výzvy z 3. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu rovněž prostřednictvím zástupkyně žalobkyně, přičemž mu bylo sděleno, že pokud dluh neuhradí dobrovolně, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 8. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně poskytla na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky 23. 6. 2022, respektive dodatku k této smlouvě uzavřeného téhož dne, žalovanému bezhotovostní formou převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě peněžní prostředky v celkové výši 9 100 Kč. Žalovaný se zavázal uvedené prostředky žalobkyni vrátit ve lhůtě do 13. 7. 2022 s tím, že pokud tuto povinnost nesplní, bude povinen současně zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 275 Kč. Současně si účastníci v čl. 2 smlouvy sjednali pro případ prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady související s prodlením žalovaného, konkrétně mimo jiné též poplatek za každou písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč. V tomtéž ustanovení smlouvy pak bylo sjednáno i to, že okamžikem prodlení žalovaného se splacením zápůjčky nebo jakékoliv její části veškeré dosud vyúčtované poplatky přirostou k jistině a stanou se její součástí. Žalobkyně celkem pětkrát písemně upomínala žalovaného o zaplacení jeho dluhu z předmětné smlouvy, následně pak žalovanému prostřednictvím své zástupkyně zaslala ještě předžalobní výzvu. 9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“). 10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 122 odst. 1 ZSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle § 122 odst. 2 věty prvé ZSÚ uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Podle § 122 odst. 3 ZSÚ souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výši spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 11. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo uzavřením smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o. z. ke vzniku závazkového právního vztahu. Předmětná smlouva o zápůjčce vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZSÚ, přičemž byla uzavřena již za účinnosti novely č. 96/2022 Sb., která s účinností od 29. 5. 2022 zakotvila v § 87 odst. 1 větě prvé ZSÚ sankci absolutní neplatnosti pro smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené v případech, kdy poskytovatel úvěru nedostojí své zákonné povinnosti obsažené v § 86 odst. 1 ZSÚ a neposoudí řádně úvěruschopnost spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr řádně a včas splatit. Podle § 87 odst. 1 věty druhé ZSÚ soud má povinnost k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu. V posuzovaném případě by se tedy nabízelo, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobkyně řádně dostála své zákonné povinnosti a náležitě posoudila úvěruschopnost žalovaného. Soud je však toho názoru, že u spotřebitelských úvěrů, u kterých jistina nepřesahuje částku 20 000 Kč, je (až na případné výjimky, u kterých by mohl být detailní přezkum úvěruschopnosti namístě) v podstatě vždy dán předpoklad toho, že spotřebitel bude schopen takové úvěry splatit, neboť se při zohlednění aktuální výše mezd a v obecné rovině i cenové hladiny nejedná o nijak vysoké částky a i osoby, jejichž osobní, majetkové a výdělkové poměry nejsou nikterak komfortní, by v případě, kdy projeví alespoň minimální snahu svým smluvním závazkům dostát, měly být schopny zajistit si dostatek finančních prostředků na splacení takových úvěrů. Z této premisy v řešené věci soud vycházel a žalobkyni proto nevyzýval k doplnění důkazů týkajících se procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť dospěl k závěru, že pokud se žalovaný v předmětné smlouvě o zápůjčce zavázal k vrácení částky v celkové výši 11 375 Kč, musel být objektivně tuto částku schopen žalobkyni i vrátit. 12. Zatímco žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila, neboť poskytla žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši, žalovaný svému závazku nedostál, neboť tyto prostředky spolu s poplatkem za jejich poskytnutí nevrátil žalobkyni v ujednaném termínu splatnosti. Výši poplatku za poskytnutí zápůjčky, který v daném