15 C 125/2024-33 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 7. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 15 629 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, , která měla být mezi účastníky uzavřena dne 8. 4. 2024. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat, že žalobkyni uvedenou částku společně s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru po uplatnění slevy a úrokem vrátí do 22. 4. 2024. Tento svůj závazek však nesplnil řádně a včas. V důsledku prodlení s vrácením úvěru vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny, úroku a poplatku rovněž poplatek za sjednání a čerpání úvěru podle čl. 1.2.c. smlouvy o úvěru, neboť podle čl. 3.2. smlouvy o úvěru ztratil žalovaný v důsledku prodlení nárok na úhradu poplatku za sjednání a čerpání úvěru po uplatnění slevy, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně ze součtu dlužné jistiny a poplatku za sjednání a čerpání úvěru po dobu prvních 90 dnů od data prodlení se splatností úvěru nebo jeho části, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně ze součtu dlužné jistiny a poplatku za sjednání a čerpání úvěru od 91. dne prodlení do zaplacení úvěru nebo jeho části a paušální poplatky ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku zaslanou k 5., 10. 15. a 20. dnu trvání prodlení žalovaného. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, poplatku za sjednání a čerpání úběru ve výši 3 437 Kč, úroku ve výši 192 Kč a poplatků za písemné upomínky v celkové částce 2 000 Kč. Dále požadovala smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 13 437 Kč od 23. 4. 2024 do 21. 7. 2024 a ve výši 0,1 % denně z částky 13 437 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud doručil do jeho datové schránky, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovaného, ten ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., soud proto jeho souhlas s tím, aby věc projednal a rozhodl uvedeným způsobem, ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.4. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 8. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru ve výši 3 437 Kč, respektive poplatku za sjednání a čerpání úvěru po uplatnění slevy ve výši 1 031,10 Kč, a úrokem ve výši 50 % ročně do 22. 4. 2024. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový, poskytnutý podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti. Dle čl. 5.3. smlouvy byl pro případ prodlení prvních 90 dnů prodlení se splatností úvěru nebo jeho části žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z jistiny úvěru, dále od 91. dne byl povinen platit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, a to až do jejich úplného zaplacení. Dle čl. 5.4. smlouvy měla dále žalobkyně v případě prodlení žalovaného s plněním dluhu plynoucího ze smlouvy právo nárokovat paušální poplatky ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku zaslanou k 5., 10., 15. a 20. dnu trvání prodlení.5. Z detailu pohybu – okamžitá odchozí platba soud zjistil, že žalobkyně dne 8. 4. 2024 odeslala na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 10 000 Kč.6. Z upomínek ze dne 27. 4. 2023, ze dne 2. 5. 2023, ze dne 7. 5. 2023 a ze dne 12. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vystavila v období od 27. 4. 2023 do 2. 5. 2023 žalovanému celkem pět upomínek, jejichž prostřednictvím měl být žalovaný vyzván k úhradě jeho dluhu z předmětné úvěrové smlouvy.7. Z předžalobní výzvy z 3. 6. 2024, která byla žalovanému doručena dne 4. 6. 2023 do jeho datové schránky, bylo zjištěno, že žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky a nákladů právního zastoupení v dodatečně poskytnuté lhůtě s upozorněním, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.8. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky 8. 4. 2024 částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku žalobkyni vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 437 Kč a úrok ve výši 50 % ročně, to vše ve lhůtě do 22. 4. 2024. Současně si účastníci ve smlouvě sjednali pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru úrok z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné jistiny denně po dobu prvních 90 dnů prodlení a poté ve výši 0,1 % denně. V případě prodlení žalovaného měla žalobkyně dále právo nárokovat si paušální poplatky ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku zaslanou k 5., 10. 15. a 20. dnu trvání prodlení žalovaného. Žalobkyně vystavila žalovanému celkem pět upomínek k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy, dále pak žalovaného písemně vyzvala k úhradě jeho dluhu předžalobní výzvou jejího zástupce z 3. 6. 2024.9. Po právní stránce soud hodnotil věc tak, že se jedná o spor podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“), neboť shora uvedená smlouva vykazovala znaky smlouvy o spotřebitelském úvěru, nikoliv o podnikatelském. Soud ji proto posoudil také podle příslušných ustanovení z. s. ú.10. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle ust. § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacený výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3 leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle ust. § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 21 Cdo 3140/2023 dovodil, že dle ustáleného názoru Nejvyššího soudu je pro posouzení postavení fyzické osoby uzavírající smlouvu rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1685/2015, nebo ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 33 Cdo 7/2014). Pro aplikaci ustanovení na ochranu spotřebitele není rozhodné, zda je určitá osoba podnikatelem (má podnikatelské oprávnění, v jiných vztazích jako podnikatel vystupuje) či jaké má s obchodními vztahy zkušenosti. Podle definice spotřebitelských smluv a spotřebitele zakotvené v ustanovení § 52 obč. zák. je naopak významným, zda v tom kterém vztahu je spotřebitel osobou, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1835/2012). Je třeba zkoumat faktický stav věci a odlišit, zda podnikající fyzická osoba jedná coby po