9 C 104/2024-50 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 2. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 65 982,78 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 4. 10. 2019. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 130 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 9,90 % ročně. Tuto svou povinnost však řádně neplnil, pročež žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a s účinky k datu 18. 2. 2023 prohlásila veškeré své pohledávky z předmětné smlouvy za jednorázově splatné. K datu podání žaloby činila její pohledávka ze smlouvy celkem 79 945 Kč. Tato částka sestávala z dlužné jistiny úvěru ve výši 64 482,78 Kč, poplatků po splatnosti ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 142,34 Kč, který odpovídal smluvené sazbě 9,90 % ročně z neuhrazených splátek do zesplatnění a následně z dlužné jistiny za dobu od zesplatnění úvěru do podání žaloby, a kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 5 819,88 Kč, který odpovídal zákonné sazbě ve výši 15 % ročně z nesplacených splátek do zesplatnění a následně z dlužné jistiny a poplatků ode dne zesplatnění do dne podání žaloby. Vedle těchto částek se žalobkyně dále domáhala zaplacení běžícího smluvního úroku ve výši 9,90 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině ode dne podání žaloby do zaplacení a běžícího úroku z prodlení v zákonné sazbě 15 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině a poplatkům za téže období.2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem zaslána na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud tedy ve smyslu citovaného ustanovení jejich souhlas předpokládal.4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 4. 10. 2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 130 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok, jehož výše dle smlouvy činila 9,90 % ročně, to vše v 60 pravidelných měsíčních anuitních splátkách, jejichž výše činila 2 767 Kč, respektive 2 708,79 Kč, pokud jde o poslední splátku. Jednotlivé měsíční splátky úvěru byly splatné vždy k 18. dni v měsíci počínaje 18. 11. 2019. Ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s placením úvěru je žalobkyně oprávněna kdykoliv žalovanému adresovat výzvu nebo upomínku k uhrazení dlužné částky. Pokud žalovaný ve lhůtě 30 dnů od prvního upomenutí dluh neuhradí, bude žalobkyně oprávněna zesplatnit jistinu úvěru k datu uvedenému v oznámení. Ve smlouvě byly dále sjednány poplatky za první a další upomínku ve výši 300 Kč a za výzvu ve výši 500 Kč.5. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla dne 4. 10. 2019 bezhotovostním převodem ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 130 000 Kč.6. Ze tří písemných výzev předložených žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně před zesplatněním úvěru žalovaného přinejmenším třikrát písemně vyzvala k zaplacení dlužných splátek úvěru.7. Z dopisu ze dne 20. 2. 2023 soud zjistil, že žalobkyně písemně oznámila žalovanému, že k datu 18. 2. 2023 z důvodu prodlení žalovaného s hrazením sjednaných splátek úvěru prohlásila veškeré své pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy za jednorázově splatné a že žalovanému počínaje tímto datem zamezuje v dalším čerpání peněžních prostředků z úvěrových účtů. Současně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 69 287,37 Kč vzniklé z titulu předmětné úvěrové smlouvy ve lhůtě do 27. 2. 2023. Dle přiložené poštovní dodejky byl uvedený dopis doručen žalovanému do vlastních rukou dne 23. 2. 2023.8. Z transakční historie k předmětné úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že k datu 22. 1. 2024 činil dluh žalovaného z této smlouvy na jistině 64 482,78 Kč, na obchodním úroku 7 812,10 Kč, na úroku z prodlení 5 199,69 Kč a na poplatcích 1 500 Kč.9. Z předžalobní výzvy z 1. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 79 358,23 Kč plynoucího z předmětné úvěrové smlouvy i prostřednictvím zástupce žalobkyně.10. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 4. 10. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému bezhotovostním převodem ve prospěch jeho bankovního účtu peněžní prostředky ve výši 130 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a současně jí zaplatit úrok ve výši 9,90 % ročně, a to v 60 pravidelných měsíčních anuitních splátkách, jejichž výše činila 2 767 Kč, respektive 2 708,79 Kč, pokud jde o poslední splátku, a které byly splatné vždy k 18. dni příslušného měsíce počínaje 18. 11. 2019. Dle smlouvy měl žalovaný v případě zaslání písemné upomínky uhradit žalobkyni poplatek 300 Kč za každou takovou upomínku, v případě zaslání písemné výzvy pak poplatek ve výši 500 Kč za každou takovou výzvu. Ve smlouvě bylo sjednáno oprávnění žalobkyně zesplatnit celý poskytnutý úvěr v případě, že žalovaný bude v prodlení s jeho placením a dluh neuhradí ani ve lhůtě 30 dnů od prvního upomenutí ze strany žalobkyně. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením dojednaných splátek úvěru a svůj dluh neuhradil ani na základě opakovaných písemných výzev žalobkyně. Ta proto k datu 18. 2. 2023 zesplatnila celý poskytnutý úvěr a následně opětovně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy, a to i prostřednictvím svého právního zástupce.11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů.12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnila, když poskytla žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši. Žalovanému tak dle smlouvy i dle citovaného zákonného ustanovení vznikla povinnost poskytnutou jistinu úvěru vrátit a zaplatit sjednaný úrok.15. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že nesplácel řádně a včas sjednané měsíční splátky úvěru. Bylo přitom na něm, aby v případě, že se toto tvrzení nezakládalo na pravdě, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, na podanou žalobu nijak nereagoval a se soudem nekomunikoval. Soud tedy vyšel z toho, že se skutečně dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru a že tedy žalobkyně postupovala zcela v souladu se smlouvou, pokud úvěr k datu 18. 2. 2023 jednorázově zesplatnila. Tím žalovanému vznikla povinnost uhradit celou dlužnou jistinu úvěru, která dle žaloby činí 64 482,78 Kč, ale rovněž i sjednané poplatky v celkové výši 1 500 Kč (poplatky za tři písemné výzvy žalovanému k úhradě dluhu). Žalobou uplatněný nárok na zaplacení 65 982,78 Kč tedy soud posoudil jako důvodný. Stejný závěr pak přijal i ohledně nárokovaného příslušenství v podobě smluvního úroku ve výši 9,90 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 18. 2. 2023 do zaplacení, který žalobkyně částečně kapitalizovala ke dni podání žaloby na částku 8 142,34 Kč, respektive zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině a poplatkům nárokovaného za stejné období s tím, že kapitalizovaná výše tohoto úroku z prodlení ke dni podání žaloby činila 5 819,88 Kč. Nárok na zaplacení úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení pak ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.16. Ze všech popsaných důvodů soud podané žalobě v plném rozsahu v