9 C 122/2024-33 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 24. 4. 2024 domáhala toho, aby byla oběma žalovaným uložena povinnost vyklidit pozemek parc. č. st. 18/2, jehož součástí je stavba č. p. 4 – rodinný dům, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, katastrálním pracovištěm Svitavy, na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, (dále jen „Nemovitost“). Žalobkyně, která je výlučným vlastníkem Nemovitosti, žalobu zdůvodnila tím, že s žalovanými dne 1. 7. 2023 uzavřela nájemní smlouvu, na základě které jim přenechala Nemovitost k užívání. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 7. 2023 do 31. 3. 2024, nájemné bylo určeno částkou 8 200 Kč měsíčně a bylo splatné vždy do 15. dne měsíce, na které bylo hrazeno. Žalovaní se zavázali hradit zálohy na vodné a stočné ve výši 800 Kč měsíčně, které byly splatné společně s nájemným. Žalovaní Nemovitost nevyklidili a vyklizenou ji žalobkyni nepředali, na nájmu a zálohách za období od 1. 1. 2023 do 31. 3. 2024 mají dluh ve výši 27 000 Kč. Zástupkyně žalobkyně vyzývala žalované k zaplacení dlužného nájemného a k vyklizení nemovitosti, žalovaní však na tyto výzvy nereagovali.2. Žalovaní se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřili.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaní se k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřili, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud jejich souhlas tudíž ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.4. Ze Seznamu nemovitostí na LV ze dne 9. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem předmětné Nemovitosti.5. Z nájemní smlouvy uzavřené dne 1. 7. 2023 mezi žalobkyní jakožto pronajímatelkou a žalovanými jakožto nájemci soud zjistil, že žalobkyně přenechala žalovaným k užívání Nemovitost, přičemž žalovaní se zavázali jí za to hradit měsíční nájemné ve výši 8 200 Kč, a to vždy do 15. dne měsíce, na který bylo hrazeno. Dále se zavázali platit měsíční zálohy na úhradu vodného a stočného ve výši 800 Kč, vždy spolu s nájemným. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 7. 2023 do 31. 3. 2024 s tím, že po skončení nájmu nemají žalovaní nárok na náhradní ubytování ani jinou formu náhrady. Strany si sjednaly, že v případě skončení nájmu jsou žalovaní povinni předat Nemovitost vyklizenou od všech svých věcí a vymalovanou na bílo.6. Z listiny označené jako uznání dluhu bylo zjištěno, že žalovaní dne 5. 11. 2023 uznali svůj dluh vzniklý z titulu shora uvedené nájemní smlouvy ve výši 41 255 Kč co do důvodu a výše.7. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 7. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyzývala žalované k úhradě dlužné částky 18 000 Kč z titulu nezaplaceného nájemného a plateb za služby za užívání Nemovitosti za období od ledna 2024 do února 2024. Dále žalovaným oznámila, že nájemní smlouva již nebude prodloužena a že požaduje předání Nemovitosti nejpozději do 31. 3. 2024. Dle přiložené kopie poštovní obálky byla výzva odeslána žalovaným dne 8. 3. 2024 na adresu jejich trvalého pobytu, žalovaní si ji však nepřevzali a byla vrácena žalobkyni.8. Na podkladě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaní uzavřeli dne 1. 7. 2023 nájemní smlouvu, na jejímž podkladě přenechala žalobkyně žalovaným k užívání předmětnou Nemovitost. Výše nájemného činila 8 200 Kč měsíčně a byla splatná vždy do 15. dne měsíce, na který bylo hrazeno. Měsíční zálohy na úhradu ceny vodného a stočného byly sjednány ve výši 800 Kč a měly být hrazeny spolu s nájemným. Nájem byl uzavřen na dobu určitou od 1. 7. 2023 do 31. 3. 2024. Žalobkyně vyzývala žalované k vyklizení nemovitosti a zaplacení dlužného nájemného a záloh na služby za období od ledna 2024 do února 2024 ve výši 18 000 Kč.9. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen “o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.10. Podle § 1040 odst. 1 o. z. platí, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.11. Podle § 2246 odst. 1 o. z. platí, že si strany při nájmu bytu ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.12. Podle § 2247 odst. 1 o. z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2.13. V, Anonymizováno, řízení bylo prokázáno, že na základě nájemní smlouvy z 1. 7. 2023 byli žalovaní oprávněni užívat předmětnou Nemovitost ve vlastnictví žalobkyně. Doba trvání nájmu byla sjednána od 1. 7. 2023 do 31. 3. 2024, přičemž z obsahu spisu je zřejmé, že nájem po skončení uvedeného období nebyl prodloužen. Žalovaní tedy počínaje 1. 4. 2024 užívají předmětnou Nemovitost neoprávněně a jsou povinni ve smyslu § 1040 odst. 1 o. z. tuto nemovitost vyklidit a vyklizenou předat zpět žalobkyni. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.14. Dle shora uvedené smlouvy byli žalovaní povinni hradit sjednané nájemné i zálohy na služby. Žalovaní v řízení nevyvrátili tvrzení žalobkyně, že na nájemném a úhradách za služby dluží za období od ledna 2024 do března 2024 celkem částku 27 000 Kč (24 600 Kč na nájemném a 2 400 Kč na zálohách na služby). Bylo přitom právě na žalovaných, aby v případě, že tyto platby uhradili žalobkyni řádně, případně alespoň částečně, takovou skutečnost soudu tvrdili a zejména pak prokázali. Žalovaní však zůstali po celou dobu trvání řízení nečinnými, na podanou žalobu nijak nereagovali a se soudem nekomunikovali. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyni skutečně dluží žalovanou částku, a posoudil žalobu jako oprávněnou. Rozhodl tedy tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 27 000 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 1. 4. 2024 do zaplacení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaní se dostali do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyli odpovědní. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.15. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a svědčí jí tak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 350 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 10 454,40 Kč (mimosmluvní odměna zástupkyně žalobkyně ve výši 7 740 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci) po 2 580 Kč podle § 7 bodu 4 cit. vyhl. počítaná ve smyslu § 9 odst. 1 cit. vyhl. a § 7 bod 5 cit. vyhlášky z tarifní hodnoty 37 000 Kč [10 000 Kč + 27 000 Kč], dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. a 21 % DPH ve výši 1 814,40 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH). Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činily 16 804,40 Kč. Soud proto uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 16 804,40 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).16. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na třicet dní, pokud jde o povinnost k vyklizení předmětného bytu, respektive na tři dny, pokud jde o povinnost k zaplacení částky 27 000 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení.