9 C 187/2024-78 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 6. 2024 domáhala po žalované předně zaplacení 137 358,75 Kč s příslušenstvím (v žalobě označeno jako nárok č. 1). Žalobu zdůvodnila tím, že se žalovanou dne 19. 4. 2022 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalované umožnila čerpat revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 140 000 Kč. Žalovaná touto cestou vyčerpala celkem částku ve výši 145 000 Kč, porušila však sjednané podmínky splácení úvěru a na svůj dluh z předmětné smlouvy celkem žalobkyni uhradila pouze 76 105 Kč. S ohledem na prodlení žalované se splácením úvěru žalobkyně dne 20. 5. 2024 celý úvěr zesplatnila. Po tomto zesplatnění již žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 135 928,75 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 000 Kč účtovaných za prodlení žalované s úhradou dvou splátek úvěru a z nákladů na vymáhání v celkové výši 430 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala ke dni sepisu žaloby (4. 6. 2024) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 55,50 Kč a běžící zákonný úrok z prodlení z dlužné částky za dobu od 5. 6. 2024 do zaplacení.2. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení 91 137,92 Kč s příslušenstvím (v žalobě označeno jako nárok č. 2), a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené se žalovanou dne 12. 1. 2019. V této smlouvě byl sjednán úvěrový rámec 95 000 Kč, přičemž žalovaná celkem po dobu trvání smluvního vztahu účastnic prostřednictvím revolvingu vyčerpala částku 230 453,17 Kč, i v tomto případě se však dostala do prodlení s vrácením úvěru a na svůj dluh ze smlouvy uhradila pouze 285 640,92 Kč. Žalobkyně zesplatnila úvěr rovněž k datu 20. 5. 2024 a podanou žalobou se domáhala úhrady dlužné jistiny úvěru ve výši 89 560,92 Kč, dlužných poplatků za vedení účtu v celkové výši 147 Kč (3 * 49 Kč), smluvních pokut za prodlení s úhradou dvou splátek úvěru ve výši 1 000 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč. Dále si nárokovala zákonný úrok z prodlení z dlužné částky kapitalizovaný k datu 4. 6. 2024 na částku 36,82 Kč a běžící zákonný úrok z prodlení z dlužné částky za dobu od 5. 6. 2024 do zaplacení.3. V přípisu soudu došlém dne 10. 9. 2024 žalobkyně popsala, jakým způsobem před uzavřením úvěrové smlouvy z 12. 1. 2019 ověřovala schopnost žalované úvěr splatit. Žalobkyně na základě jí dostupných podkladů vypočítala limit nejvyšší měsíční splátky jak pro samotnou žalovanou, tak i pro její domácnost. Do výše limitu pro samotnou žalovanou započítala částku životního minima žalované, eventuálně jí vyživovaných dětí, spolu se splátkovou zátěží žalované včetně splátky schváleného úvěru. Do výpočtu limitu měsíční splátky domácnosti žalované pak kromě splátky schváleného úvěru započítávala i tzv. minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, což je statistický údaj zahrnující součet životních minim členů domácnosti, splátky žalované a očekávané minimální náklady na bydlení (tyto jsou stanoveny na základě statistických dat publikovaných ČSÚ a MSPV), kdy bylo vycházeno z počtu osob v domácnosti žalované. Při výpočtu limitu měsíční splátky samotné žalované žalobkyně vycházela z toho, že její příjem tvoří mzda ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, ve výši 19 000 Kč měsíčně, na výdajové straně pak zohlednila životní minimum samotné žalované ve výši 3 140 Kč, životní minimum na jedno jí vyživované dítě ve výši 1 210 Kč a výši splátky schváleného úvěru u žalobkyně ve výši 1 120 Kč. Takto dospěla žalobkyně k tomu, že žalované by mělo i po uhrazení splátky sjednaného úvěru zbývat k dispozici ještě 13 530 Kč a že tedy žalovaná je úvěruschopná. Při výpočtu limitu měsíční splátky domácnosti žalované pak žalobkyně vycházela z toho, že příjem žalované činí 19 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti (které žalobkyně konkrétně nespecifikovala) dalších 0 Kč, mezi výdaje domácnosti pak byly zahrnuty minimální náklady na bydlení ve výši 2 235 Kč, součet životních minim členů domácnosti ve výši 8 390 Kč, buffer domácnosti ve výši 787 Kč a výše splátky schváleného úvěru ve výši 1 120 Kč. Při zohlednění těchto položek mělo domácnosti žalované po uhrazení splátky sjednaného úvěru podle žalobkyně zůstat k dispozici 6 468 Kč. Stejným způsobem postupovala žalobkyně i při uzavření smlouvy z 19. 4. 2022. V tomto případě vycházela z toho, že příjem žalované činí 25 000 Kč měsíčně, na výdajové straně pak zohlednila její životní minimum ve výši 3 910 Kč, životní minima na dvě jí vyživované děti ve výši 1 335 Kč, splátky jiným společnostem zjištěné z registru NRKI ve výši 8 834,08 Kč, jiné splátky splácené samotné žalobkyni ve výši 4 800 Kč a výši splátky schváleného úvěru ve výši 3 255 Kč. Takto dospěla k závěru, že samotné žalované by mělo zůstat k dispozici po splacení dohodnuté splátky úvěru ještě 2 865,92 Kč. Při výpočtu výše limitu měsíční splátky domácnosti pak žalobkyně vycházela z toho, že příjem žalované činí 25 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti 57 000 Kč měsíčně, na straně výdajů pak zohledňovala splátky jiným společnosti zjištěné z NRKI ve výši 8 834,08 Kč, jiné splátky žalobkyni ve výši 4 800 Kč, minimální výdaje na bydlení ve výši 6 936,60 Kč, součet životních minim všech členů domácnosti ve výši 10 110 Kč a výši splátky schváleného úvěru ve výši 3 255 Kč. Tímto způsobem bylo vypočteno, že by domácnosti žalované i po uhrazení dohodnuté splátky úvěru mělo zůstat k dispozici ještě 48 064,32 Kč. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením obou zmiňovaných smluv lustrovala žalovanou v registrech , Anonymizováno, , výši příjmů žalované ověřovala z výpisu z jejího bankovního účtu, jehož prostřednictvím si ověřila rovněž pravidelné výdaje žalované. Před uzavřením druhé úvěrové smlouvy žalobkyně mimo jiné vycházela též z toho, že žalovaná splátky sjednané v první smlouvě z 12. 1. 2019 řádně hradila po dobu pěti let. Také splátky sjednané ve smlouvě z 19. 4. 2022 byla schopna hradit po dobu delší než rok a půl, což dle žalobkyně svědčí o tom, že úvěruschopná v době uzavření obou smluv byla.4. Žalovaná žalobou uplatněný nárok ani zčásti neuznala. Označila za nesporné, že mezi ní a žalobkyní došlo k uzavření předmětné smlouvy o úvěru ze dne 19. 4. 2022, nicméně namítla, že žalobkyně před uzavřením smlouvy neposoudila řádně a v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), její schopnost poskytnutý úvěr splatit. Proto je smlouva z pohledu žalobkyně neplatná. Žalobkyně po žalované může požadovat pouze vrácení poskytnutých částek, a nikoliv uhrazení dalších poplatků. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.5. Soud nařídil k projednání věci jednání na den 23. 10. 2024. Žalovaná i její právní zástupce se z tohoto jednání omluvili, přičemž souhlasili s tím, aby soud projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti. Soud tak proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), učinil. Zástupce žalobkyně, který se k jednání dostavil, setrval na podané žalobě, uvedl, že žalovaná po podání žaloby na svůj dluh neplnila ani částečně.6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastnicemi dne 12. 1. 2019, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky žalobkyně, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 28 000 Kč při sjednané úrokové sazbě ve výši 26,28 % ročně s tím, že žalovaná se zavázala k úhradě měsíčních splátek úvěru ve výši 4 % z dlužné částky, které byly splatné vždy k 20. dni v měsíci. Pro případ, že se žalovaná opozdí s úhradou některé splátky úvěru, bylo ve smlouvě sjednáno, že žalobkyně může žalované účtovat účelně vynaložené náklady na vymáhání spojené s upomínáním, jejichž paušální výše ke dni uzavření smlouvy činila 100 Kč za měsíc vymáhání (dle smlouvy se tato částka mohla v budoucnu měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace), smluvní pokutu ve výši 500 Kč, popřípadě ve výši dlužné částky, pokud tato bude nižší než 500 Kč, a úrok z prodlení dle platných právních předpisů. Nedílnou součást smlouvy tvořil rovněž Sazebník poplatků a odměn, z něhož vyplývala povinnost žalované k úhradě poplatků souvisejících s úvěrem. Podpisem smlouvy žalovaná souhlasila se svým přistoupením ke skupinové pojistné smlouvě č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, uzavřené mezi žalobkyní jako pojistníkem a , právnická osoba, ., jako pojistitelem, jejímž předmětem bylo pojištění schopnosti žalované úvěr splácet. Měsíční úhrada za toto pojištění činila dle smlouvy 8,9 % z aktuální splátky úvěru. Ze smlouvy dále vyplynulo, že žalovaná je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , kde její čistý měsíční příjem činí 19 000 Kč.7. Z úvěrové zprávy z registru NRKI předložené žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaná neměla v době uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy žádný existující dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.8. Z listiny označené jako „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ bylo zjištěno, že