9 C 204/2024-70 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 5. 5. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 13 602,96 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu neuhrazeného dluhu vzniklého ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, , která měla být uzavřena mezi , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „Banka“), a žalovaným dne 24. 3. 2020. Na základě této smlouvy Banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v dohodnutých měsíčních splátkách, dostal se však do prodlení s úhradou těchto splátek, což vedlo k tomu, že , právnická osoba, ., která nabyla pohledávku z předmětné smlouvy od Banky na základě smlouvy o fúzi sloučením s Bankou ze dne 14. 9. 2021, přistoupila k jednorázovému zesplatnění úvěru k datu 20. 11. 2023. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně smlouvou ze dne 29. 1. 2024 postoupena na společnost I-Xon a.s., která ji na základě smlouvy z 6. 2. 2024 postoupila žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 13 077,96 Kč, dlužných poplatků ve výši 525 Kč, k datu 15. 11. 2023 kapitalizovaného smluvního úroku odpovídajícího ve smlouvě ujednané sazbě ve výši 24,90 % ročně ve výši 1 738,76 Kč, k datu 31. 10. 2023 kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 418,41 Kč a dále běžícího smluvního úroku ve výši 24,90 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině od 13. 1. 2024 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení z téže částky za totéž období.2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem zaslána na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě, žalovaný se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení jeho souhlas předpokládal.4. Z návrhu smlouvy o půjčce č. , hodnota, , jakož i z písemné akceptace tohoto návrhu soud zjistil, že Banka uzavřela dne 24. 3. 2020 se žalovaným smlouvu, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit úrok, jehož výše odpovídala sazbě 24,90 % z poskytnuté jistiny ročně, a dále pojistné za volitelné pojištění schopnosti žalovaného půjčku splatit, jehož výše činila 75 Kč měsíčně. Žalovaný měl na základě smlouvy celkem splatit 79 412,64 Kč, a to v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 1 656 Kč splatných vždy k 24. dni příslušného měsíce.5. Z žalobkyní předloženého výpisu z bankovního účtu žalovaného za měsíc březen 2020 bylo zjištěno, že Banka vyplatila předmět zápůjčky ve výši 50 000 Kč na účet žalovaného dne 24. 3. 2020.6. Z dopisu z 20. 11. 2023 bylo zjištěno, že , právnická osoba, . jakožto právní nástupce Banky s ohledem na to, že žalovaného opakovaně informovala o porušování podmínek shora uvedené smlouvy spočívajícím v neplnění jeho peněžitého dluhu, aniž by žalovaný zjednal nápravu, prohlásila jeho dluh z předmětné smlouvy o půjčce za jednorázově splatný k datu 20. 11. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 15 760,13 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 1. 2024, jakož i z potvrzení , právnická osoba, . o zaplacení úplaty za postoupené pohledávky z 6. 2. 2024 bylo zjištěno, že , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným vzniklou z titulu shora uvedené smlouvy o půjčce na společnost , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., IČO , IČO, .8. Z vyrozumění o postoupení pohledávky z 12. 2. 2024 bylo zjištěno, že , právnická osoba, . informovala žalovaného o shora uvedeném postoupení pohledávky.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 6. 2. 2024 bylo zjištěno, že společnost , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . postoupila pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o půjčce na žalobkyni.10. Z dopisu z 12. 3. 2024 bylo zjištěno, že společnost , Anonymizováno, písemně informovala žalovaného o postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.11. Z předžalobní výzvy z 12. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu z předmětné smlouvy o půjčce ve výši 21 361,10 Kč a upozornila jej na to, že pokud v dodatečně stanovené lhůtě dluh dobrovolně neuhradí, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.12. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly relevantní pro rozhodnutí ve věci.13. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Banka na základě smlouvy uzavřené dne 24. 3. 2020 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že tuto částku vrátí a současně zaplatí úrok, jehož výše odpovídala sazbě 24,90 % ročně, a dále pojistné za sjednané pojištění jeho schopnosti splácet, jehož splátky činily 75 Kč měsíčně, to vše v pravidelných 48 měsíčních splátkách splatných vždy k 24. dni příslušného měsíce. , právnická osoba, . jakožto právní nástupce Banky následně s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou pravidelných splátek úvěru přistoupila k datu 20. 11. 2023 k jednorázovému zesplatnění celého úvěru, přičemž žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu ve výši 15 760,13 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena nejprve na společnost , Anonymizováno, posléze na žalobkyni. O obou postoupeních byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění jeho dluhu ze smlouvy předžalobní výzvou z 12. 3. 2024.14. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“.), ve spojení s příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 24. 4. 2020 (tedy ve znění účinném k datu uzavření předmětné smlouvy).15. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.16. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.17. V řízení bylo prokázáno, že mezi Bankou jakožto právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o zápůjčce uzavřenou podle § 2390 o. z. Žalobkyně svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženými smlouvami o postoupení pohledávky, z nichž vyplývá, že se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. Z předložených důkazů má soud navíc za prokázané, že žalovanému byly Bankou skutečně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, což znamená, že Banka svůj závazek ze smlouvy splnila a bylo na žalovaném, aby i on dostál svým smluvním povinnostem, vrátil poskytnutou zápůjčku a uhradil též dohodnutý úrok, respektive poplatky (pojistné).18. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že doposud na jistině zápůjčky dluží 13 077,96 Kč a na poplatcích 525 Kč. Žalobkyně neuvedla, kolik žalovaný konkrétně na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradil, břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru ovšem tížilo žalovaného, na kterém bylo, aby v případě, že svůj dluh ze smlouvy již zcela či alespoň v širším než žalobou tvrzeném rozsahu uhradil, takovou skutečnost soudu nejen sdělil, ale především prokázal. Nic z toho se však nestalo. Žalovaný zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, na podanou žalobu nijak nereagoval a se soudem nekomunikoval. Soud proto vyšel z toho, že doposud skutečně žalobkyni dluží požadovaných 13 602,96 Kč, a posoudil podanou žalobu jako oprávněnou. Uložil tedy žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni uvedenou částku, a to včetně požadovaného příslušenství. Nárok na úhradu požadovaného smluvního úroku ve výši 24,90 % ročně (zčásti kapitalizovaného k datu 15. 11. 2023) se opírá přímo o příslušné ustanovení smlouvy, pokud jde o zákonný úrok z prodlení, na ten má žalobkyně právo s ohledem na § 1970 o. z. a na to, že žalovaný se zjevně dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.19. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak vůči neúspěšnému žalovanému svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů právního zastoupení žalobkyně ve výši 6 110,50 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši