9 C 241/2024-50 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 15. 5. 2024 domáhala vůči žalovanému zaplacení 43 507,21 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena dne 26. 4. 2019. Tvrdila, že na základě této smlouvy žalovanému poskytla úvěr ve výši 149 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v ujednaných anuitních měsíčních splátkách spolu s úrokem, jehož výše činila 8,50 % ročně, a souvisejícími poplatky. Dostal se však do prodlení se splácením dohodnutých splátek, které vedlo až k tomu, že žalobkyně k datu 28. 2. 2024 celý dluh žalovaného z předmětné úvěrové smlouvy jednorázově zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení. K datu zesplatnění úvěru činil dluh žalovaného na jistině 40 575,21 Kč, na poplatcích 2 932 Kč (tři poplatky za odeslané upomínky po 500 Kč a dále osm neuhrazených měsíčních poplatků za pojištění úvěru po 179 Kč), na smluvním úroku 1 185,35 Kč a na úroku z prodlení 624,98 Kč. Vedle zaplacení těchto částek se žalobkyně dále domáhala úhrady běžícího smluvního úroku ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 40 575,21 Kč od 16. 3. 2024 a běžícího zákonného úroku z prodlení z téže částky za totéž období.2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla zaslána na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě, pokud jde o žalovaného, jeho souhlas soud předpokládal, neboť žalovaný se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 26. 4. 2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 149 000 Kč, a to bez stanovení účelu použití těchto prostředků. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky žalobkyni vrátí a současně zaplatí úrok, jehož výše činila 8,50 % ročně, a poplatky související s úvěrem, to vše v 72 pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše činila 2 678 Kč a které byly splatné původně vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 20. 5. 2019. Žalovaný se ve smlouvě zavázal přistoupit ke kolektivní pojistné smlouvě uzavřené mezi žalobkyní jako pojistníkem a , právnická osoba, . jako pojistitelem, na základě které byla pojištěna jeho schopnost úvěr splácet. V souvislosti s tímto pojištěním se zavázal žalobkyni v rámci sjednaných splátek hradit pojistné ve výši 149 Kč měsíčně. Nedílnou součást úvěrové smlouvy tvořily mimo jiné úvěrové podmínky žalobkyně (dále jen „ÚP“) a její sazebník. Dle čl. 8.1. písm. a) ÚP ve spojení s čl. 9.1. písm. f) ÚP byla žalobkyně v případě, kdy se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého dluhu vzniklého na základě smlouvy, oprávněna požadovat okamžité splacení celé nebo vyčerpané části jistiny úvěru a příslušenství a uplatněných smluvních pokut. Dle sazebníku žalobkyně činil poplatek za zaslání první upomínky 350 Kč, za zaslání každé další upomínky pak 500 Kč.5. Z interního účetního dokladu předloženého žalobkyní bylo zjištěno, že žalovanému byly vyplaceny peněžní prostředky ve výši 149 000 Kč převodem na jeho bankovní účet dne 26. 4. 2019.6. Z dopisu ze dne 10. 1. 2024 soud zjistil, že žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k okamžitému splacení všech dlužných částek vzniklých z titulu předmětné úvěrové smlouvy ve výši 3 218,82 Kč s tím, že pokud uvedená dlužná částka nebude uhrazena ve lhůtě 28. 2. 2024, žalobkyně přistupuje k jednorázovému zesplatnění celého dluhu žalovaného z předmětné smlouvy.7. Z transakční historie k předmětné úvěrové smlouvě soud zjistil, že k datu 15. 3. 2024 činil dluh žalovaného na jistině úvěru 40 575,21 Kč, na smluvním úroku 1 185,35 Kč, na úroku z prodlení 624,98 Kč a na úvěrových poplatcích 2 932 Kč.8. Z předžalobní upomínky z 3. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z předmětné úvěrové smlouvy ve výši 45 806,25 Kč s příslušenstvím ve lhůtě do 10. 4. 2024 a upozornila ho na to, že pokud dluh ve stanovené lhůtě neuhradí, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.9. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů nezjistil soud žádné skutečnosti, které by byly relevantní pro rozhodnutí ve věci.10. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Žalobkyně na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 26. 4. 2019 poskytla žalovanému téhož dne peněžní prostředky v celkové výši 149 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky vrátit a současně zaplatit úrok, který odpovídal úrokové sazbě ve výši 8,50 % ročně, a poplatky související s úvěrem, mimo jiné poplatek za jeho zařazení do kolektivního pojištění jeho schopnosti splatit úvěr ve výši 149 Kč měsíčně, to vše v pravidelných anuitních měsíčních splátkách, jejichž výše činila 2 678 Kč a které byly splatné nejprve ke každému 20. dni v měsíci. Dopisem z 10. 1. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek úvěru ve lhůtě do 28. 2. 2024 s tím, že pokud ve stanovené lhůtě nebude dluh uhrazen, bude přistoupeno k jednorázovému zesplatnění celého úvěru. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu z předmětné úvěrové smlouvy předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze 3. 4. 2024. K datu 15. 3. 2024 činil dluh žalovaného na jistině úvěru 40 575,21 Kč, na smluvním úroku 1 185,35 Kč, na úroku z prodlení 624,98 Kč a na úvěrových poplatcích 2 932 Kč.11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění.12. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, zatímco úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaný vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svou povinnost z této smlouvy splnila, když žalovanému poskytla peněžní prostředky v ujednané výši. Žalovanému tím ve smyslu shora citovaného ustanovení i dle příslušných smluvních ujednání vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru a současně zaplatit sjednaný úrok a další poplatky související s úvěrem. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně (podpořené navíc jí předloženou transakční historií k předmětné úvěrové smlouvě) o tom, že se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru a že aktuálně dluží žalobkyni v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou jednotlivé částky tak, jak byly vyčísleny v žalobě (viz odstavec 1 tohoto odůvodnění). Bylo přitom právě na žalovaném, aby v případě, že svůj dluh splácel žalobkyni řádně a včas dle dohodnutého splátkového kalendáře, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však na podanou žalobu nijak nereagoval, se soudem nekomunikoval a po celou dobu trvání řízení zůstal pasivní. Za této situace soudu nezbylo, než vycházet, pokud jde o aktuální výši dluhu žalovaného, z žalobních tvrzení a z žalobkyní předložené transakční historie. Na tomto podkladu dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná.14. S ohledem na shora uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni požadovaných 43 507,21 Kč (dlužná jistina + poplatky) a dále zavázal žalovaného i k zaplacení požadovaného smluvní úroku z úvěru, a to jak kapitalizovaného úroku ke dni 28. 2. 2024 ve výši 1 185,35 Kč, tak běžícího úroku ve výši 8,50 % ročně od 16. 3. 2024 do zaplacení. V neposlední řadě pak žalobkyni přiznal i nárokovaný zákonný úrok z prodlení, a to opět jak kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 28. 2. 2024 ve výši 624,98 Kč, tak i běžící úrok z prodlení v zákonné výši od 16. 3. 2024 do zaplacení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalovaného nastalo.15. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. svědčí procesně zcela úspěšné žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávaly v daném případě ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 741 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 11 471 Kč (mimosmluv