9 C 255/2023-41 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 8. 9. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 25 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 200 Kč od 12. 6. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 413 Kč, a to z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být mezi účastníky uzavřena 12. 5. 2022. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat, že žalobkyni uvedenou částku vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 200 Kč, obojí ve lhůtě do 11. 6. 2022. Tento svůj závazek však nesplnil řádně a včas. V důsledku prodlení s vrácením zápůjčky vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny a poplatku rovněž zákonný úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s jeho prodlením (poplatky za celkem pět odeslaných písemných výzev po 500 Kč) v celkové výši 2 500 Kč a smluvní pokutu dle čl. 2 smlouvy. Žalovaný na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradil částku 9 127 Kč. Tu žalobkyně zčásti započetla na shora uvedené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného (v rozsahu 87 Kč), ve zbytku pak na smluvní pokutu (v rozsahu 9 040 Kč, kdy uvedená částka odpovídá smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč za dobu od 12. 6. 2022 do 7. 9. 2023, kdy byla vyhotovena žaloba). Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 200 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 413 Kč (neuhrazená část poplatků za odeslané upomínky). Dále požadovala běžící zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině a poplatku (25 200 Kč) za dobu ode dne následujícího sjednanému datu splatnosti zápůjčky (od 12. 6. 2022) do zaplacení. 2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě učinil nesporným, že mezi účastníky skutečně dne 12. 5. 2022 došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce a že mu žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 200 Kč ve lhůtě do 11. 6. 2022. Současně však poukázal na to, že žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru porušila svou povinnost uvedenou v § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), když si řádně nezjistila dostatečné informace o příjmech a výdajích žalovaného a neposoudila tedy jeho schopnost poskytnutou zápůjčku splatit. Za splnění této povinnosti nelze považovat, pokud se žalobkyně zcela spolehla na údaje poskytnuté žalovaným a jejich pravdivost si sama neověřila na základě relevantních podkladů. S ohledem na tuto skutečnost je předmětná smlouva o zápůjčce dle žalovaného neplatná a žalobkyně může po žalovaném požadovat toliko vrácení poskytnutých peněžních prostředků, nikoliv však již další poplatky a úroky sjednané ve smlouvě. S odkazem na uvedenou argumentaci žalovaný navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a uložil žalobkyni povinnost nahradit mu náklady řízení. 3. Žalobkyně reagovala na vyjádření žalovaného přípisem z 24. 11. 2023, v němž uvedla, že nesouhlasí s tím, aby byla žaloba zamítnuta v plném rozsahu, naopak požaduje po žalovaném vrácení poskytnuté jistiny zápůjčky z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovanému bylo poskytnuto 20 000 Kč, do současné doby vrátil žalobkyni 10 315 Kč, měl by tedy doplatit přinejmenším zbývající část jistiny ve výši 9 685 Kč. 4. Soud nařídil ve věci jednání na den 10. 1. 2024. Žádný z účastníků ani jejich zástupců se však k jednání nedostavil, soud přitom neobdržel jakoukoliv omluvu z jejich strany. Vzhledem k tomu postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal v nepřítomnosti účastníků a jejich zástupců. 5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že mezi nimi byla dne 12. 5. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž podkladě žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal, že jí tuto částku vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 200 Kč, obojí ve lhůtě do 11. 6. 2022. 6. Z textu smlouvy o zápůjčce z 12. 5. 2022 soud dále zjistil, že ust. čl. 2 smlouvy obsahovalo ujednání, podle kterého měl být žalovaný v případě jeho prodlení s plněním závazků dle smlouvy povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Zároveň měly okamžikem vzniku prodlení žalovaného se splacením zápůjčky či jakékoliv její části veškeré dosud vyúčtované poplatky přirůst k jistině zápůjčky a stát se její součástí. Žalovaný se rovněž zavázal, že žalobkyni uhradí účelně vynaložené náklady související s jeho prodlením, konkrétně například poplatek za každou písemnou upomínku, jehož výše dle smlouvy měla činit 500 Kč. 7. Z upomínek z 18. 6. 2022, 25. 6. 2022, 2. 7. 2022, 11. 7. 2022 a 26. 7. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vystavila v období od 18. 6. 2022 do 26. 7. 2022 žalovanému celkem pět upomínek, jejichž prostřednictvím měl být žalovaný vyzván k úhradě jeho dluhu z předmětné smlouvy o zápůjčce. 8. Z předžalobní výzvy z 8. 8. 2023, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslána žalovanému 8. 8. 2023, bylo zjištěno, že žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu v celkové výši 24 184 Kč a nákladů právního zastoupení v dodatečně poskytnuté lhůtě s upozorněním, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 9. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly podstatné pro rozhodnutí ve věci. 10. Na podkladě nesporných tvrzení účastníků a shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně poskytla na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky 12. 5. 2022 žalovanému téhož dne peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedené prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 200 Kč, obojí ve lhůtě do 11. 6. 2022. Současně si účastníci ve smlouvě sjednali pro případ prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady související s prodlením žalovaného, konkrétně mimo jiné též poplatek za každou písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno i to, že okamžikem prodlení žalovaného se splacením zápůjčky nebo jakékoliv její části veškeré dosud vyúčtované poplatky přirostou k jistině a stanou se její součástí. Žalobkyně vystavila žalovanému celkem pět upomínek k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy, prokazatelně pak žalovaného písemně vyzvala k úhradě jeho dluhu předžalobní výzvou jejího zástupce z 8. 8. 2023. 11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení ZSÚ, neboť žalobkyně předmětnou smlouvu uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tj. v postavení podnikatele, zatímco žalovaný při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti nejednal, byl tedy v pozici spotřebitele. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejném druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu n