9 C 281/2024-32 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 7. 2024 domáhala po žalované zaplacení 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 4. 2024 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) zaslala dne 30. 9. 2022 bankovním převodem ve prospěch bankovního účtu žalované č. , č. účtu, částku 20 000 Kč. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou probíhala jednání o uzavření smlouvy, nicméně uzavření této smlouvy nebyla žalobkyně schopna doložit, proto se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Dále tvrdila, že pohledávku na vrácení předmětné částky její právní předchůdce postoupil na společnost , právnická osoba, ., která ji dále postoupila žalobkyni. Žalovaná doposud nevrátila z poskytnuté částky ničeho.2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena do vlastních rukou dne 11. 10. 2024, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, žalovaná se pak ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení její souhlas předpokládal.4. Ze sdělení , právnická osoba, ., z 23. 10. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně dne 30. 9. 2022 zaslal ve prospěch bankovního účtu č. , č. účtu, , jehož majitelkou je žalovaná, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč.5. Z dodatku č. 2 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, který byl uzavřen mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 21. 2. 2024, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou na vrácení shora uvedené částky ve výši 20 000 Kč žalobkyni.6. Z oznámení o postoupení pohledávky z 31. 3. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovanou o tom, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzval ji, aby na svůj dluh plnila do budoucna již výhradně ve prospěch žalobkyně.7. Z předžalobní výzvy z 31. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého zástupce k zaplacení dluhu v celkové výši 71 194,25 Kč, který měl vzniknout uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 30. 9. 2022, ve lhůtě tří dnů a upozornila žalovanou, že pokud v této lhůtě neuhradí svůj dluh dobrovolně, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.8. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Právní předchůdce žalobkyně zaslal dne 30. 9. 2022 ve prospěch bankovního účtu žalované č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Pohledávku na vrácení této částky následně postoupil smlouvou uzavřenou dne 1. 1. 2021 (ve znění pozdějších dodatků) na žalobkyni, o čemž žalovanou písemně informoval dopisem z 31. 3. 2024. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k vrácení shora uvedené částky předžalobní výzvou z 31. 3. 2024.9. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, jaký byl právní titul, na jehož podkladě její právní předchůdce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Jakkoliv se tak dle obsahu spisu velmi pravděpodobně stalo na základě smlouvy o úvěru, sama žalobkyně v podané žalobě připustila, že uzavření této smlouvy není schopna prokázat. Pro řešenou věc je však podstatné, že žalobkyně prokázala převod shora uvedené částky jejím právním předchůdcem ve prospěch bankovního účtu, jehož majitelkou je žalovaná.10. Za dané důkazní situace je třeba po právní stránce nárok žalobkyně hodnotit dle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která upravují tzv. bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. totiž platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se přitom za bezdůvodné obohacení považuje mimo jiné plnění bez právního důvodu.11. Bylo-li v řízení prokázáno poskytnutí peněžních prostředků, nikoliv však právní důvod, na jehož podkladě k jejich poskytnutí došlo, soudu nezbylo, než poskytnutou částku 20 000 Kč hodnotit jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, kterou podle § 2991 odst. 2 o. z. stíhá povinnost předmětné prostředky vrátit. Žalobkyně svou aktivní legitimaci ve sporu o vrácení předmětné částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím prokázala předloženým dodatkem ke smlouvě o postoupení pohledávek, jakož i písemným oznámením jejího právního předchůdce o postoupení pohledávky. Z těchto listin je zřejmé, že se žalobkyně stala ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. věřitelem pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení ve shora uvedené výši. Vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že již předmětnou částku žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci vrátila, soud posoudil žalobu jako důvodnou. Uložil tedy žalované povinnost zaplatit žalobkyni 20 000 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.12. Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch a svědčí jí proto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 270,50 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 750 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 150 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl., a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 220,50 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 2 070,50 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).13. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.