9 C 315/2024-26 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 15. 10. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 36 500 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, která měla být uzavřena mezi oběma účastníky dne 22. 3. 2024. Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal, že tuto částku žalobkyni vrátí ve lhůtě do 30. 5. 2024, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, jehož výše činila 14 000 Kč. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně se proto po něm domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč a dále smluvní pokuty v celkové výši 2 500 Kč, která představovala pět dílčích smluvních pokut po 500 Kč účtovaných žalobkyní podle čl. 8.1. smlouvy za prodlení žalovaného s úhradou pěti splátek úvěru. Vedle zmíněných dlužných částek si žalobkyně dále nárokovala rovněž zákonný úrok z prodlení z celkové dlužné částky za dobu ode dne následujícího sjednanému datu splatnosti úvěru (31. 5. 2024) do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena do jeho datové schránky 5. 11. 2024, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, žalovaný se pak ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto v souladu s citovaným ustanovením zákona jeho souhlas předpokládal.4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , která byla mezi účastníky uzavřena dne 22. 3. 2024 prostřednictvím internetu, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč s tím, že úvěr byl dle smlouvy poskytnut výlučně za účelem financování podnikatelských potřeb žalovaného, a to bez stanovení konkrétního podnikatelského účelu jeho využití. Žalovaný byl v záhlaví smlouvy označen mimo jiné i svým identifikačním číslem a adresou sídla. Zavázal se, že žalobkyni vrátí poskytnutou jistinu úvěru do 70 dnů ode dne čerpání úvěru a že jí zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % z poskytnuté jistiny úvěru, tj. ve výši 200 Kč za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. V čl. 5.2 smlouvy byl sjednán splátkový kalendář, podle něhož měl žalovaný svůj dluh ze smlouvy uhradit v pěti splátkách po 6 800 Kč, které byly splatné k 4. 4. 2024, 18. 4. 2024, 2. 5. 2024, 16. 5. 2024 a 30. 5. 2024. V čl. 8.1. smlouvy pak bylo sjednáno, že v případě svého prodlení s úhradou jakékoliv splátky je žalovaný povinen uhradit žalobkyni jednorázovou sankci ve výši 500 Kč.5. Ze sdělení , právnická osoba, ., z 8. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, , na který mu byla dne 22. 3. 2024 žalobkyní vyplacena jistina úvěru ve výši 20 000 Kč.6. Z výzvy k úhradě z 19. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu vzniklého z titulu předmětné úvěrové smlouvy ve výši 62 048 Kč ve lhůtě tří dnů s upozorněním, že v případě nezaplacení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu. Dle přiloženého poštovního podacího lístku byla výzva odeslána na adresu sídla žalovaného téhož dne, kdy byla vyhotovena.7. Na podkladě shora uvedených důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav:Žalobkyně uzavřela dne 22. 3. 2024 prostřednictvím internetu se žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalovanému téhož dne bezhotovostním převodem ve prospěch jeho bankovního účtu peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit ve lhůtě do 30. 5. 2024 a současně zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru v celkové výši 14 000 Kč, obojí v pěti pravidelných splátkách po 6 800 Kč, které byly splatné k 4. 4. 2024, 18. 4. 2024, 2. 5. 2024, 16. 5. 2024 a 30. 5. 2024. Ve smlouvě byla pro případ prodlení žalovaného s úhradou jednotlivých splátek úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou každé splátky. Předžalobní výzvou z 19. 9. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu v celkové výši 62 048 Kč vzniklého z předmětné smlouvy o úvěru.8. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“.).9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 433 odst. 1 o. z. platí, že kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Podle § 1802 o. z. platí, že mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.14. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Žalobkyně svou povinnost z tohoto závazku prokazatelně splnila, když poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovanému tak nepochybně vznikla dle příslušných ustanovení smlouvy i dle citovaného § 2395 o. z. povinnost tuto částku žalobkyni vrátit a současně zaplatit úrok. Jeho funkci v posuzovaném případě plnil sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru, jehož celková nárokovaná výše činí 14 000 Kč, což odpovídá 70 % z poskytnuté jistiny úvěru. Ačkoliv si je soud vědom toho, že v daném případě žalovaný uzavíral smlouvu v souvislosti se svou podnikatelskou činností a vystupoval tedy stejně jako žalobkyně v pozici podnikatele, považuje sjednanou výši poplatku za poskytnutí úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a to z níže uvedených důvodů.15. Jakkoliv žalovaný nebyl v předmětné věci v postavení spotřebitele a nevztahovala se tak na něj „ochranná“ ustanovení § 1810 a násl. o. z., je třeba na něj i přesto pohlížet ve srovnání s žalobkyní jako na slabší smluvní stranu ve smyslu § 433 o. z. Pojem slabší smluvní strany je obecně širší než pojem spotřebitel. Slabší stranou může být i osoba, která není spotřebitelem, tedy je podnikatelem. Může se jednat i o osobu, která ve vztahu k podnikateli v hospodářském styku vystupuje v souvislosti s vlastním podnikáním. Vždy je přitom třeba posoudit, zda je konkrétní osoba skutečně slabší stranou. Zákon totiž výslovně nevymezuje faktory, od nichž se postavení slabší strany odvozuje. S ohledem na dikci § 433 odst. 1 o. z. však lze dovodit, že těmito základními faktory jsou informační asymetrie mezi dvěma subjekty, respektive hospodářské postavení dotčených subjektů v rámci hospodářské soutěže. Hospodářské postavení přitom může být ovlivňováno celou řadu faktorů, jako jsou například finanční síla podnikatele, vertikální propojení, přístup k technologiím apod. Posouzení, zda je v konkrétním případě určitá osoba slabší (smluvní) stranou, se bude vždy odvíjet od konkrétních skutkových okolností (srov. Komentář Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654), C. H. Beck., 1. vydání, 2014, s. 1651-1652).16. V intencích řešené věci, tj. ve vztahu k uzavřené smlouvě o podnikatelském úvěru, má soud za to, že žalovaný splňuje definici slabší smluvní strany. Jeho finanční síla je totiž výrazně menší, než je tomu u žalobkyně. Žalovaný je osobou podnikající na základě živnostenského oprávnění, oproti tomu žalobkyně je zavedenou obchodní korporací podnikající na trhu nebankovních zápůjček a úvěrů. Smlouva, která mezi nimi byla uzavřena, naplňuje znaky tzv. adhezní smlouvy ve smyslu § 1798 odst. 1 o. z., neboť se jedná o typovou smlouvu využívanou žalobkyní v rámci její obchodní činnosti (poskytování úvěrů) ve vztahu k většímu počtu klientů. Žalovaný evidentně neměl reálnou šanci jakkoliv ovlivnit její žalobkyní předem připravený obsa