9 C 34/2024-50 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 10. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 10 468,17 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. KTK/2112919483/2016, uzavřené dne 21. 4. 2016 mezi , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným. Tvrdila, že na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 5 000 Kč na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet průběžně, a to vkladem v jakékoliv výši ve prospěch jeho účtu. Žalovaný smluvní ujednání mezi stranami porušil, když překročil sjednanou výši kontokorentu a nevyrovnal nepovolené přečerpání účtu. Na účtu žalovaného tak vznikl nepovolený debetní zůstatek a žalovaný jej ve sjednané lhůtě nevyrovnal. Dopisem ze dne 2. 11. 2020 právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a jelikož tak žalovaný neučil, právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 11. 11. 2020 zesplatnil a současně odstoupil od smlouvy o účtu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dlužná částka uplatněná touto žalobou činí 10 468,17 Kč a skládá se z nesplacené jistiny úvěru. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 10 468,17 Kč od 12. 11. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 10 468,17 Kč od 12. 11. 2020 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, žalovaný se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s takovým postupem souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení jeho souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o běžném účtu ze dne 18. 4. 2016, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, soud zjistil, že na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně zřídil žalovanému ke dni 18. 4. 2016 běžný účet č. , č. účtu, .5. Ze smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 21. 4. 2016, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, soud zjistil, že na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 5 000 Kč. Strany si sjednaly, že je právní předchůdce žalobkyně oprávněn výši úvěru jednostranně zvýšit, a to do maximální výše 150 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18 % ročně. Žalovaný se zavázal zajistit, aby kreditní obrat na jeho účtu vedeném u banky činil v každém tříměsíčním období částku minimálně ve výši 50 % z úvěru, nebo aby součet hodnot jeho vkladů u banky a aktuálních hodnot jeho investičních nástrojů vydaných bankou a aktuálních hodnot jeho podílových listů, do nichž investoval prostřednictvím banky, a aktuálních kapitálových hodnot jeho investičních životních pojištění, do nichž investoval prostřednictvím banky, činil částku minimálně ve výši úvěru.6. Z výpisu z účtu žalovaného č. , hodnota, za období říjen 2020 soud zjistil, že ke dni 30. 10. 2020 konečný zůstatek na tomto účtu činil – 10 468,17 Kč.7. Z dopisu ze dne 29. 7. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě debetního zůstatku na jeho účtu ve výši 4 838,61 Kč, a to nejpozději do 12. 9. 2020 s tím, že pokud nebude dluh do tohoto data uhrazen, může dojít k zesplatnění celého úvěru.8. Z dopisu ze dne 2. 11. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně tímto dopisem oznámil žalovanému zesplatnění jeho úvěru ze shora uvedené úvěrové smlouvy a vyzval jej k úhradě dlužné částky 10 468,17 Kč nejpozději do 1. 12. 2020.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021 a z prohlášení o okamžiku postoupení z téhož dne bylo prokázáno, že výše uvedená pohledávka za žalovaným byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni.10. Z oznámení o postoupení pohledávky z 28. 12. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného písemně o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval jej, aby na svůj dluh z úvěrové smlouvy napříště plnil již výhradně ve prospěch žalobkyně.11. Z předžalobní výzvy z 19. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu vzniklého z předmětné úvěrové smlouvy ve lhůtě do 29. 9. 2023 a upozornila jej na to, že pokud dluh nebude v uvedené lhůtě zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.12. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 21. 4. 2016 poskytl žalovanému úvěr až do výše úvěrového rámce 5 000 Kč, který mohl být ze strany právního předchůdce žalobkyně jednostranně navýšen na maximální částku 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal, zajistit, aby kreditní obrat na jeho účtu vedeném u banky činil v každém tříměsíčním období částku minimálně ve výši 50 % z úvěru, nebo aby součet hodnot jeho vkladů u banky a aktuálních hodnot jeho investičních nástrojů vydaných bankou a aktuálních hodnot jeho podílových listů, do nichž investoval prostřednictvím banky, a aktuálních kapitálových hodnot jeho investičních životních pojištění, do nichž investoval prostřednictvím banky, činil částku minimálně ve výši úvěru. Úrok byl sjednán ve výši 18 % ročně. Z důvodu neplnění podmínek smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne 2. 11. 2020 úvěr prohlásil za splatný a zároveň vyzval žalovaného k tomu, aby uhradil dluhy, které mu z předmětné smlouvy o úvěru vznikly. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní upomínkou z 19. 9. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy a upozornila jej na možnost soudního vymáhání tohoto dluhu v případě, že jej žalovaný neuhradí dobrovolně v dodatečně stanovené lhůtě.13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.18. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu však prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se stala ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 věřitelem žalované pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl uzavřením úvěrové smlouvy závazkový právní vztah podle § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnil, když umožnil žalovanému čerpat peněžní prostředky formou úvěrového rámce. Žalovanému poté, kdy této možnosti využil a čerpal na svém účtu peněžní prostředky, vznikla ve smyslu příslušných smluvních ustanovení i dle citovaného § 2395 o. z. povinnost vyčerpané prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit smluvený úrok. Z důvodu prodlení žalovaného právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že nesplácel řádně a včas sjednané splátky úvěru. Bylo přitom na něm, aby v případě, že se toto tvrzení nezakládá na pravdě, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak řádné splácení úvěru z jeho strany prokázal. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení zcela nečinným, na podanou žalobu nijak nereagoval a se soudem vůbec nekomunikoval. Vzhledem k tomu, že z ničeho nevyplývá, že by žalovaný již dlužnou částku uplatněnou žalobou žalobkyni uhradil, posoudil soud žalobu v tomto rozsahu jako oprávněnou a ža