11 C 186/2025-95 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 6. 5. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 68 850,26 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 26. 2. 2019 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , (, Anonymizováno, .,), sídlem , Anonymizováno, , jméno FO, , Gzira, GZR 1027, Malta. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované k čerpání peněžní prostředky v celkové výši 68 850,26 Kč, které se žalovaná zavázala splatit do 26. 2. 2025. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB, přičemž na základě provedené lustrace bylo vyhověno žádosti o úvěr. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu výzvou ze dne 14. 3. 2025. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Mimo žalované částky se žalobkyně rovněž domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky od 26. 2. 2025 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 20. 6. 2025 č. j. 11 C 186/2025-58, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.4. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala podáním ze dne 11. 8. 2025, v němž uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do veřejně dostupných databází. Dále uvedla, že úvěruschopnost žalované byla rovněž ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Žádné listiny však ke svému podání nepřiložila.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.6. K projednání věci soud nařídil na den 4. 11. 2025 jednání, z něhož se žalobkyně podáním ze dne 24. 10. 2025 omluvila, žalovaná se k jednání nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně doručeno dne 22. 10. 2025. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal bez přítomnosti účastníků.7. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.8. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 26. 2. 2019 mezi společností Multitude Bank p.l.c. coby věřitelem a žalovanou coby klientem, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 80 000 Kč s tím, že žalovaná bude úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 13 % z nesplaceného úvěru, minimálně však 1 000 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán na částku 0,4026 % denně, tj. 146,949 % ročně, z nesplacené části úvěru. Celkově měl žalovaný splatit částku 17 959,74 Kč.9. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 26. 2. 2019 mezi společností Multitude Bank p.l.c. coby věřitelem a žalovanou coby klientem, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do limitu 80 000 Kč s tím, že žalovaná bude úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 12,5 % z nesplaceného úvěru, minimálně však 1 000 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán na částku 10,4 % měsíčně z nesplacené části úvěru.10. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že touto fakturou vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou k zaplacení minimální splátky 31 497,48 Kč do 26. 2. 2025 a zároveň celý dluh vyčíslila na částku 69 174,90 Kč.11. Z listiny označené jako standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalované byly poskytnuty informace o úvěru se stejným obsahem, jako uvedeny v úvěrové smlouvě.12. Z dokladů o výplatě úvěru a z výpisu čerpání a splátek úvěru soud zjistil, že žalované celkem byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 112 841 Kč a žalobkyni uhradila 320 407,10 Kč.13. Z obchodních podmínek soud zjistil, že smlouva bude uzavřena prostřednictvím SMS zprávy.14. Z fotokopie občanského průkazu žalované soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala totožnost žalované.15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a jejího dodatku č. , hodnota, ze dne 18. 11. 2021 soud zjistil, že touto smlouvou si společnost , Anonymizováno, a žalobkyně ujednaly vzájemné pravidelné postupování pohledávek z nesplacených spotřebitelských úvěrů. Z přiložené tabulky je patrné, že takto byla postoupena na žalobkyni i pohledávka za žalovanou.16. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 3. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyrozuměna o postoupení jejího dluhu za společností , Anonymizováno, na žalobkyni.17. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 68 850,25 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána téhož dne.18. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že z bankovního účtu žalované byly odpisovány ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně platby stejně, jak jsou tyto z výpisu čerpání a splátek úvěru předložených žalobkyní.19. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 15 218,86 Kč. Předžalobní výzva byla žalované odeslána téhož dne.20. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28. 5. 2022 (dále jen ZSÚ).21. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.22. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.23. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.24. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.25. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.26. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.27. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi zís