11 C 192/2025-86 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 4. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 126 130 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 4. 4. 2023. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 71,73 % ve 30 pravidelných měsíčních splátkách po 5 798 Kč. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a lustrací databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (SOLUS a NRKI) a zjistila, že žalovaný disponuje zdroji ke splácení úvěru. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a porušil tak sjednaná smluvní ujednání, když uhradil pouze 6 splátek úvěru v celkové výši 34 788 Kč. Žalobkyně proto smlouvu o úvěru dne 21. 1. 2024 zesplatnila, přičemž výše jistiny včetně úroku v té době činila 85 730,70 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné původní jistiny ve výši 72 917,72 Kč a dlužného úroku ke dni zesplatnění ve výši 12 812,98 Kč, smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 398 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 85 730,70 Kč od 23. 1. 2024 do podání žaloby, tj. ve výši 39 002 Kč. Mimo žalované částky se žalobkyně domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 87 128 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 71,73 % ročně z částky 72 917,72 Kč od 23. 1. 2024 do 15. 2. 2024 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 72 917,72 Kč od 16. 2. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 1. 2024 dosáhne částky 208 728 Kč.2. Usnesením ze dne 23. 6. 2025 č. j. 11 C 192/2025-49 soud vyzval žalobkyni, aby žalobu doplnila o tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.3. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 30. 6. 2025 soudu sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, fotografií občanského průkazu žalovaného, výplatními páskami a dále z formuláře hodnocení klienta a jeho prohlášení. Z předložených dokladů žalobkyně zjistila, že měsíční příjem žalovaného činí 38 000 Kč a měsíční náklady činí 26 765 Kč, čímž má žalovaný k dispozici rezervu ke splácení ve výši 10 535 Kč.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.5. K projednání věci soud nařídil na den 30. 9. 2025 jednání, k němuž se žalovaný bez předchozí omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno dne 14. 8. 2025. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal bez přítomnosti žalovaného.6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.7. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 4. 4. 2023 mezi žalobkyní coby poskytovatelem a žalovaným coby klientem, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč s tím, že žalovaný vrátí žalobkyni částku celkem 173 940 Kč ve 30 měsíčních splátkách vždy po 5 798 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 71,73 % ročně.8. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že v tomto byly žalovanému poskytnuty informace o budoucím obsahu smlouvy o úvěru.9. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný vyčíslil svůj pravidelný měsíční příjem na částku 38 300 Kč a své měsíční výdaje na částku 26 765 Kč, z toho výdaje na bydlení činí 8 419 Kč a další splátky u žalobkyně na částku 6 506 Kč. Dále žalovaný uvedl, že má 2 děti a výdaje s nimi spojené činí 6 980 Kč. Finanční rezerva žalovaného byla spočítána na částku 10 535 Kč. Dále zde žalovaný uvedl, že je zaměstnán od 1. 2. 2021 u společnosti , právnická osoba10. Z prohlášení klienta ze dne 4. 4. 2023 soud zjistil, že žalovaný se seznámil s obsahem smlouvy.11. Z dodatku č. 1 smlouvy o úvěru ze dne 4. 4. 2023, soud zjistil, že smlouva je uzavírána na dálku.12. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 6. 4. 2023 soud zjistil, že úvěr žalovaného byl schválen.13. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného má soud prokázané, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného.14. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr splatil 34 788 Kč.15. Z potvrzení o platbě vystavených bankou , právnická osoba, . a z výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena za listopad 2022 mzda 53 059 Kč, za prosinec 2022 mzda 36 078 Kč, za leden 2023 mzda 40 104 Kč a za únor 2023 mzda 38 742 Kč.16. Z výpisů nebankovního registru klientských informací (NRKI) a registru SOLUS soud zjistil, že žalobkyně nahlédnutím do těchto databází zkoumala úvěruschopnost žalovaného.17. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že částka 80 000 Kč z bankovního účtu žalobkyně byla vyplacena na účet žalovaného dne 5. 4. 2023.18. Z výzev k zaplacení soud zjistil, že žalovaný byl dne 18. 12. 2023 a dne 17. 1. 2024 vyzýván k zaplacení dlužných splátek a zároveň byl upozorňován na možnost zesplatnění úvěru.19. Z oznámení ze dne 21. 1. 2024 soud zjistil, že k tomuto dni žalobkyně zesplatnila úvěr z důvodu prodlení žalovaného se splátkami a žalovaného vyzvala, aby neprodleně žalobkyni zaplatil částku 87 128 Kč sestávající z dlužné jistiny, úroku, smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.20. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. k zaplacení dluhu ve výši 87 128 Kč spolu s vyčíslenými smluvními pokutami a úroky. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána téhož dne.21. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 4. 4. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému zapůjčeny finanční prostředky ve výši 80 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí celkem částku 173 940 Kč sestávající z jistiny, úroku a poplatků, a to ve 30 měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Žalovaný zaplatil na úvěru ve prospěch žalobkyně celkem částku 34 788 Kč rovnající se výši 6 splátek.22. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).23. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.24. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.25. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.26. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.27. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.28. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.29. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociál