11 C 204/2025-79 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 17. 6. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 372 730,03 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. 015709969R uzavřené mezi účastníky dne 2. 8. 2023. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 387 000 Kč s úrokovou sazbou 10,4 % ročně. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že v rámci jejího posouzení byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, bankovních i nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra České republiky a rovněž byly porovnávány příjmy a výdaje žalované odhadnuté na základě dostupných dat. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou více než dvou splátek, proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 370 138,03 Kč a poplatku ve výši 2 592 Kč sestávající ze zaslání 4 upomínek k úhradě a poplatku z pojištění. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 39 611,66 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 24 826,05 Kč a zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 372 730,03 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 10,4 % ročně z částky 372 730,03 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 23. 6. 2025 č. j. 11 C 204/2025-55, soud vyzval žalobkyni, aby žalobu doplnila o tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.4. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala podáním ze dne 18. 7. 2025, v němž uvedla, že žalovaná byla při posuzování úvěruschopnosti prověřována nahlédnutím jejího do výpisu běžného účtu se zaměřením na nestandartní transakce. Příjmy žalované byly zjištěny ve výši 17 004 Kč, výdaje byly vypočteny na 10 590,62 Kč. Úvěruschopnost žalované byla dále prověřována nahlédnutím do různých registrů, jak bylo již uvedeno v žalobě.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná se k takto navrhovanému postupu nevyjádřila, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).7. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.8. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronického bankovnictví ze dne 27. 1. 2022 soud zjistil, že k bankovnímu účtu žalované vedenému u žalobkyně byla zřízena doplňková služba telefonního a internetového bankovnictví.9. Ze žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaná dne 2. 8. 2023 požádala o poskytnutí úvěru ve výši 387 000 Kč, když ke svým majetkovým poměrům v této žádosti uvedla, že její měsíční příjem činí 17 004 Kč a její výdaje 7 000 Kč.10. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 2. 8. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr 387 000 Kč s pevnou úrokovou sazbou 10,4 % ročně a žalovaná se zavázala úvěr splatit v 96 měsíčních splátkách po 5 988 Kč a s poslední splátkou 5 934,21 Kč. Žalovaná se mimo jiné ve smlouvě zavázala hradit poplatky spojené s úvěrem, mimo jiné i poplatky za upomínky a výzvy k uhrazení dlužné částky ve výši 300 Kč a 500 Kč a poplatky za pojištění úvěru ve výši 396 Kč. Pro případ, že žalovaná poruší svou povinnost splácet úvěr, bylo ve smlouvě sjednáno oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit.11. Z výpisů z bankovních účtů za měsíc srpen 2023 soud zjistil, že žalované byla na její bankovní účet zaslána částka 387 000 Kč.12. Z celkem tří písemných výzev a jedné upomínky bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužných splátek úvěru.13. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 24. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně písemně oznámila žalované, že s ohledem na její prodlení s hrazením splátek úvěru využívá svého práva a ke dni 22. 8. 2024 prohlašuje celý poskytnutý úvěr za splatný. Současně vyzvala žalovanou, aby uhradila dlužnou částku ve výši 388 619,05 Kč.14. Z předložených výpisů z bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně zkoumala historii bankovních transakcí na tomto účtu za období od dubna 2023 do července 2023.15. Z listiny označené jako , Anonymizováno, Informace soud zjistil, že žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované posuzovala její úvěruschopnost.16. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou ve smyslu § 142a o. s. ř. k zaplacení částky 434 434,87 Kč sestávající z jistiny a úroků dluhu ze smlouvy o úvěru.17. Z ostatních žalobkyní předložených listinných důkazů nezjistil soud žádné, pro rozhodnutí ve věci jakkoliv relevantní skutečnosti.18. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 2. 8. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 387 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že tyto prostředky žalobkyni vrátí v měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem 10,4 % ročně. Jelikož žalovaná splátky nehradila řádně a včas byla smlouva zesplatněna ke dni 22. 8. 2024. Žalovaná byla před zesplatněním úvěru celkem 4 výzvami žalobkyní upomínána k zaplacení dlužných splátek.19. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.21. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.22. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.23. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.24. Soud předně konstatuje, že v nyní projednávané věci bylo povinností žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Této povinnosti žalobkyně dostála v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 ZSÚ, když řádně zjistila a posoudila příjmovou i výdajovou stránku žalované, když především nahlédnutím do historie transakcí na bankovním účtu žalované zjistila, že žalovaná je způsobilá poskytnutý úvěr splácet. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnila, když žalované sjednanou částku ve výši 387 000 Kč poskytla. Bylo tedy na žalované, aby i ona dostála svým smluvním povinnostem a hradila dohodnuté splátky úvěru. Žalovaná nevyvrátila, že by v průběhu trvání smlouvy žalobkyni řádně platila sjednané splátky. Bylo přitom na ní, aby v případě, že již žalobkyni svůj dluh uhradila zcela či alespoň částečně, takovou skutečnost tvrdila a zejména pak prokázala. Žalovaná však zůstala v řízení zcela nečinnou a na podanou žalobu nijak nereagovala. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná skutečně žalobkyni dluží shora uvedenou částku, a žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl, a to včetně povinnosti zaplatit žalobkyni i úroky z úvěrové smlouvy. Povinnost platit úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. a její výši pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.25. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, proto jí soud přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni vznikly v řízení náklady ve výši 55 917,10 Kč, které představují odměnu advokáta za 3 úkony právní služby podle 8 odst. 1 a § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif) spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), zaslání předžalobní výzvy (§ 11 od