11 C 228/2025-31 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 11. 7. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 21 850 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, uzavřené mezi účastníky dne 15. 12. 2022. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru na částku 25 000 Kč, přičemž se žalovaná zavázala mimo vrácení zapůjčené částky zaplatit žalobkyni i souhrnný poplatek 2 450 Kč, to vše v opakujících se týdenních splátkách ve výši 758 Kč. Poplatek sestává z odměny obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalované, z nákladů na jízdy s tím spojené, z administrativního zpracování úvěru, ze zavedení do systému účtování, z tisku a zhotovení potřebných dokumentů a dalších. Stran ověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že tato byla řádně posouzena kontrolou v databázi neplatných dokladů, kontrolou rodného čísla žalované u společnosti , právnická osoba, , nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, telefonickou kontrolou zaměstnání, platební historií žalované u žalobkyně a dle vlastních odborných vědomostí obchodního zástupce žalobkyně a kontrolou předložených dokumentů. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 23 600 Kč, nicméně úvěr splácela nepravidelně. Dlužná částka sestává z 83,47 % z nesplacené jistiny a z 16,53 % z úroku za poskytnutí úvěru. Kromě dlužné částky žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 9. 2. 2024 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 18. 7. 2025 č. j. 11 C 228/2025-16, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 30. 7. 2025 zopakovala skutečnosti již uvedené v žalobě.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná se k takto navrhovanému postupu nevyjádřila, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 15. 12. 2022 mezi žalobkyní coby úvěrující společností a žalovanou coby spotřebitelem, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem 4 950 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 7 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 8 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách v hotovosti ve výši 757,50 Kč s úhradou první splátky dne 22. 12. 2022.8. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná si zapůjčila uzavřením smlouvy o úvěru od žalobkyně 25 000 Kč a zavázala se vrátit jí částku 45 450 Kč v 60 týdenních splátkách po 757,50 Kč.9. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že v této žalovaná vyplnila své osobní údaje a dále uvedla, že její měsíčním mzda činí 11 552 Kč a další příjem 8 529 Kč. Celkem své příjmy vyčíslila na 19 861 Kč. Své měsíční výdaje pak vyčíslila na částku 9 492 Kč.10. Z listiny označené jako informace o smlouvě: 13-452090 soud zjistil, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 23 600 Kč.11. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení nedoplatku úvěru ve výši 21 850 Kč.12. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 15. 12. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně zapůjčila žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí částku 20 450 Kč sestávající z úroku a poplatků, a to v pravidelných splátkách. Dopisem ze dne 24. 10. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 21 850 Kč.13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.16. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.20. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nej