11 C 242/2025-31 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 29. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 540 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, uzavřené mezi účastníky dne 5. 6. 2023. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru na částku 30 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal mimo vrácení zapůjčené částky zaplatit žalobkyni i souhrnný poplatek 24 540 Kč, to vše v opakujících se týdenních splátkách ve výši 909 Kč. Poplatek sestává z odměny obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, z nákladů na jízdy s tím spojené, z administrativního zpracování úvěru, ze zavedení do systému účtování, z tisku a zhotovení potřebných dokumentů a dalších. Nejedná se však o úroky úvěru, nýbrž o poplatky za zpracování a vedení úvěru. Stran ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že tato byla řádně posouzena kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, kontrolou rodného čísla žalovaného v systému Credit Check, telefonickou kontrolou zaměstnání, platební historií žalovaného u žalobkyně, čestným prohlášením žalovaného, vlastních odborných vědomostí obchodního zástupce žalobce a kontrolou předložených dokumentů. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 23 000 Kč, nicméně úvěr splácel nepravidelně, a z tohoto důvodu žalobkyně úvěr ke dni 29. 7. 2024 zesplatnila. Kromě žalované částky se žalobkyně dále domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 30. 7. 2024 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 7. 8. 2025 č. j. 11 C 242/2025-17 soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 20. 2. 2025 zopakovala skutečnosti již uvedené v žalobě a dále soudu předložila 2 kopie výplatních pásek žalovaného.5. Žalovaný se v podání označeném jako „odpor“ ze dne 15. 9. 2025 vyjádřil k žalobě tak, že s žalovanou částkou nesouhlasí a neuznal její výši. Dále uvedl, že žalobkyni již čtvrtinu dluhu zaplatil, splátky předával zástupci žalobkyně po dobu 60 měsíců. Tyto platby musejí být evidovány, proto požádal soud, aby si je od žalobkyně vyžádal. Rovněž rozporoval zákonnost úrokové sazby úvěru. Soudu navrhl, aby žalobkyni přiznal pouze skutečnou dlužnou částku a tuto mu umožnil uhradit ve splátkách.6. Žalobkyně k vyjádření žalovaného uvedla, že toto považuje za účelové, když úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána a žalovaný byl o podmínkách smlouvy řádně informován. Soudu navrhla, aby žalobě vyhověl a žalovanému uložil splácet dluh v měsíčních splátkách v minimální výši 3 000 Kč.7. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).8. Z předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 5. 6. 2023 mezi žalobkyní coby úvěrující a žalovaným coby úvěrovaným, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem 5 940 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 9 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 9 600 Kč, a to v 60 týdenních splátkách v hotovosti ve výši 909 Kč s úhradou první splátky dne 12. 6. 2023. Celkově se tak žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni 54 540 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 70,89 % ročně.10. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný si zapůjčil uzavřením smlouvy o úvěru od žalobkyně 30 000 Kč a zavázal se vrátit jí částku 54 540 Kč v 60 týdenních splátkách po 909 Kč.11. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že v této žalovaný vyplnil své osobní údaje a dále uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek jako dělník u společnosti , právnická osoba, s měsíčním výdělkem 24 655 Kč. Své měsíční výdaje pak vyčíslil na částku 9 732 Kč.12. Z výplatní pásky za měsíc duben 2023 soud zjistil, že v tomto měsíci byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 29 022 Kč.13. Z výplatní pásky za měsíc březen 2023 soud zjistil, že v tomto měsíci byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 20 288 Kč.14. Z listiny označené jako informace o smlouvě: 13-453883 soud zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 23 000 Kč.15. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně k témuž dni zesplatnila celý úvěr a žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky 31 540 Kč.16. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 5. 6. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně zapůjčila žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí částku 24 540 Kč sestávající z úroku a poplatků, a to v pravidelných splátkách. Žalovaný na smlouvu uhradil celkem 23 000 Kč. Dopisem ze dne 15. 7. 2025 žalobkyně jednorázově zesplatnila poskytnutý úvěr a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 31 540 Kč.17. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.19. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.20. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.21. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.23. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.24. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, c