8 C 272/2025-56 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 15. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 53 490 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 21. 11. 2023 smlouvu o poskytnutí úvěru, na základě které žalovanému poskytla bezhotovostním převodem částku 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla ověřena úvěruschopnost žalovaného lustrací v registrech dlužníků, z dokladů o příjmech žalovaného za poslední tři měsíce a z prohlášení žalovaného o jeho výdajích. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 40 % ročně z jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru. Žalobkyně proto ke dni 26. 5. 2024 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Ke dni sepsání žaloby žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 53 490 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 30 000 Kč, úroků v kapitalizované výši 12 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny v celkové výši 11 490 Kč. Žalobkyně požaduje též zákonný úrok z prodlení z částky 42 000 od 27. 5. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přes tuto výzvu však dlužná částka nebyla uhrazena.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 21. 11. 2023, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 40 % ročně z jistiny. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.5. Z nedatované žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, jaké údaje o sobě žalovaný před poskytnutím úvěru sdělil žalobkyni. Uvedl konkrétně, že jeho měsíční příjem činí 39 994 Kč a že má měsíční výdaje ve výši 6 500 Kč.6. Z potvrzení o provedených platbách ze dne 21. 11. 2023 a 5. 2. 2024 a ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 16. 9. 2025, soud zjistil, že žalovaný je majitelem bankovního účtu, na který byly dne 21. 11. 2023 a dne 5. 2. 2024 připsány dvě platby po 15 000 od žalobkyně.7. Z výplatních pásek za měsíce srpen až říjen 2023 soud zjistil, že žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici ověřený údaj o příjmech žalovaného za zaměstnání, přičemž výše jeho čistého měsíčního výdělku se v těchto měsících pohybovala kolem 40 tisíc Kč.8. Z dopisu ze dne 23. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru do tří dnů od doručení tohoto dopisu.9. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 6. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a téhož dne tuto výzvu zaslal žalovanému.10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.11. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalovaný na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 21. 11. 2023 čerpal od žalobkyně úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky splatit spolu s příslušenstvím v měsíčních splátkách. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru vycházela toliko z ověřeného údaje o příjmech žalovaného. Žalobkyně úvěr zesplanila ke dni 26. 5. 2024. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky poskytnuty, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem plynoucím jí z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Z předložených listinných důkazů i z vyjádření žalobkyně totiž vyplývá, že žalobkyně měla před poskytnutím předmětného úvěru k dispozici toliko ověřený údaj o příjmech žalovaného, ze kterého vyplýval čistý měsíční příjem žalovaného okolo 40 tisíc Kč. Žalobkyně však neměla k dispozici celkový přehled o finanční situaci žalovaného, neboť pokud jde o výdajovou stránku hospodaření žalovaného, vycházela toliko z jeho neověřených tvrzení. Takový postup však v oblasti spotřebitelských úvěrů nelze považovat za dostatečný a nepředstavuje zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr byla zkoumána i lustrací v registrech dlužníků, nepředložila žádný doklad o těchto tvrzených lustracích.21. Za takové situace proto soud uzavřel, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.22. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnil, a takové plnění netvrdil ani žalovaný, který v řízení zůstal pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalovaného. Soud proto