8 C 282/2025-70 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u zdejšího soudu dne 27. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 18. 1. 2025 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 50 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 7 500 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 4. 2025. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné splátky, přičemž žalovaný na tyto výzvy nereagoval. Žalobkyně proto úvěr ke dni 28. 7. 2025 zesplatnila. Vedle jistiny úvěru požaduje žalobkyně i zaplacení zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky za zaslané upomínky ve výši 1 000 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný zástupcem žalobkyně písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 18. 1. 2025, soud zjistil, že žalobkyně touto smlouvu poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 7 500 Kč.5. Z přílohy č. , hodnota, ke smlouvě o spotřebitelském úvěru vyplývá, jakým způsobem žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Jako „příjem prohlášený spotřebitelem“ byla uvedena částka 50 000 Kč, jako „příjem nalezený na bankovním účtu“ pak částka 65 122 Kč. Dále bylo uvedeno, že lustrací v registrech dlužníků byly zjištěny měsíční závazky žalovaného ve výši 9 450 Kč měsíčně. Výsledné finanční závazky žalovaného pak byly stanoveny na 15 736 Kč. Náklady žalovaného pak byly stanoveny na 9 307 Kč. Finanční zůstatek byl stanoven na částku 23 780 Kč. Žádné doklady, kterými by byly ověřeny uvedené údaje, nebyly předloženy.6. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 16. 9. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 20. 1. 2025 připsána platba od žalobkyně ve výši 50 000 Kč.7. Z upomínek ze dne 20. 4. 2025 a 5. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné splátky.8. Z předžalobní výzvy spojené se zesplatněním úvěru ze dne 28. 7. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zesplatnila poskytnutý úvěr, žalovanému vyčíslila svůj nárok a vyzvala jej k úhradě požadované částky nejpozději do 11. 8. 2025. Téhož dne byla výzva odeslána žalovanému.9. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.10. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené 18. 1. 2025 poskytla žalovanému částku 50 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 7 500 Kč. Žalobkyně neměla při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy k dispozici ověřené údaje o příjmech a výdajích žalovaného. Poté, co byl opakovaně vyzýván ke splacení dluhu, byl předmětný úvěr zesplatněn a žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou.11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce, která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).12. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky poskytnuty, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). To je zcela zjevné z předložených listinných důkazů a z dokumentů, ve kterých žalobkyně popisuje, jakým způsobem tuto okolnost prověřovala. V nich není jediná zmínka o tom, z jakých konkrétních ověřených zdrojů žalobkyně vycházela při stanovení příjmů a výdajů žalovaného. Dokonce ani pokud stanovila „příjem nalezený na bankovním účtu“ na částku 65 122 Kč, nepředložila žádné výpisy z bankovních účtů, ve kterých by bylo možné takové příjmy dohledat. Žádné ověřené zdroje žalobkyní deklarovaných informací o finanční situaci žalovaného žalobkyně nepředložila ani k výslovné výzvě soudu. Za takové situace proto soud učinil závěr, že žalobkyně při zkoumání příjmů a výdajů vycházela toliko z neověřených údajů poskytnutých žalovaným. Takový postup však v oblasti spotřebitelských úvěrů nelze považovat za dostatečný a nepředstavuje zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud žalobkyně konečně tvrdila, že schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr byla zkoumána i lustrací v registrech dlužníků, nepředložila žádný doklad o těchto tvrzených lustracích.18. Za takové situace proto soud uzavřel, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.19. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem.20. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnil, a takové plnění netvrdil ani žalovaný, který v řízení zůstal pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny zápůjčky není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalovaného. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč.21. V části, která přesahovala částku 50 000 Kč, p