8 C 286/2025-45 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 26. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 288,44 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne 23. 8. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč, a to nejpozději do 23 10. 2024. Byl sjednán úrok z úvěru ve výši 8 % ročně poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 700 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 176,12 Kč a poplatek za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 2 828,57 Kč. Žalovaný na splátkách zaplatil pouze celkem 7 700 Kč, kdy poslední splátka ve výši 1 000 Kč proběhla dne 21. 4. 2024. Předmětná pohledávka byla s účinností ke dni 25. 3. 2025 postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně, stejně jako žalovaný, se totiž ve stanovené lhůtě nevyjádřili na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas účastníků s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o úvěru, která byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a žalovaným uzavřena dne 23. 8. 2023, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně touto smlouvou poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splatit spolu s úrokem a poplatky ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaný podpisem této smlouvy potvrdil, že mu byl úvěr vyplacen v hotovosti.5. Z žádosti o úvěr ze dne 22. 8. 2023 soud zjistil, jaké informace ke své osobě žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru. Uvedl konkrétně, že má měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 5 722 Kč a důchod ve výši 9 961 Kč, celkové měsíční výdaje ve výši 5 883 Kč, že bydlí u rodičů a že splácí dluh ve výši 2 000 Kč u jiné společnosti poskytující spotřebitelské úvěry.6. Z oznámení , právnická osoba, ze dne 10. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný pobíral od června 2023 invalidní důchod ve výši 9 961 Kč měsíčně.7. Z dohody o pracovní činnosti uzavřené dne 9. 8. 2022 a z přiložených výplatních pásek soud zjistil, že žalovaný měl příjem z této činnosti ve výši cca 5 000 Kč měsíčně.8. Z nedatovaného přehledu splátek soud zjistil, že žalovaný na splátkách uvedeného úvěru zaplatil celkem částku 7 700 Kč.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., a žalobkyní dne 12. 3. 2025, jakož i ze seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o tom, že pohledávka z předmětného úvěru byla postoupena žalobkyni, a vyzvala ho, aby svůj dluh uhradil žalobkyni.11. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalovanému.12. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.13. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 23. 8. 2023 poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splatit spolu s úrokem a poplatky ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici ověřený údaj o příjmech žalovaného. Žalovaný na splátkách úvěru zaplatil celkem částku 7 700 Kč. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.14. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.17. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.19. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.21. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.22. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Je sice skutečností, že právní předchůdkyně žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici ověřený údaj o příjmech žalovaného, na druhou stranu však v rámci zkoumání úvěruschopnosti zcela absentuje jakýkoliv věrohodný doklad o výdajích a závazcích žalovaného. Žalobkyně tak neměla najisto postavenu výdajovou stránku hospodaření žalovaného, resp. její zkoumání nedoložila žádnými ověřenými doklady. Pokud uváděla, že její právní předchůdkyně ověřila závazky žalovaného z veřejně dostupných registrů dlužníků, toto tvrzení nijak nedoložila a žádné výpisy z uvedených registrů nepředložila. Soud proto uzavřel, že zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného, ať už jde o jeho běžné životní náklady, nebo o závazky z případných dalších úvěrů, zůstalo pouze v rovině neověřeného tvrzení žalovaného. Takový postup poskytovatele spotřebitelského úvěru však nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).23. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.24. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle §