10 C 183/2025-34 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 3. 10. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr/úvěrový limit a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy porušil, když uhradil toliko 12 926,09 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů. Jelikož žalovaný přes tuto výzvu neuhradil svůj dluh, rozhodla se žalobkyně v souladu se smlouvou přistoupit k odstoupení od smlouvy dopisem. V souladu s částí 5 odst. 8 smlouvy je odstoupení doručeno nejpozději uplynutím 10 kalendářních dnů ode dne odeslání zásilky. Žalobkyně považuje pohledávku za splatnou ke dni 16. 1. 2025. Žalovaný je tak dle smlouvy povinen zaplatit žalobci částku 26 419,34 Kč, sestávající z jistiny ve výši 20 615,90 Kč, smluvních poplatků ve výši 3 319,45 Kč, smluvního úroku z jistiny ve výši 2 483,99 Kč. Žalobkyně dále požaduje v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 20 615,90 Kč ode dne 17. 1. 2025 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 29. 4. 2025 předžalobní výzvu k úhradě dluhu.2. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele. Žalobkyně zjistil, že příjem žalovaného ke dni uzavření Smlouvy činil 18 000 Kč, tedy splátka úvěru dle Smlouvy činila toliko 7 %. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, publikovaného v periodiku Ius Focus č. 12/2023, je pro závěr, že smlouva je absolutně neplatná, postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet. Nejvyšší soud judikoval, že pokud měsíční splátka úvěru činí méně než 16 % měsíčního příjmu spotřebitele, dlužník úvěr splácel, aniž sám kdy uplatnil jakoukoliv výhradu ve vztahu ke své schopnosti úvěr splatit, není zřejmé, proč je neprověření údaje uvedeného předchůdcem žalobkyně v žádosti o úvěr natolik závažným pochybením, že to mohlo mít vliv na jeho schopnost úvěr splatit. S ohledem na uvedené má žalobkyně za to, že žalovaný byl schopen úvěr splatit.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 3. 10. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr 26 990 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách 1 295 Kč včetně pojistného, celková částka splatná klientem činila 41 760 Kč. Splatnost první měsíční splátky byla stanovena na den 15. 10. 2023. Ve smlouvě je označen jako klient , jméno FO, . Taková osoba s uvedeným rodným číslem dle smlouvy neprochází evidencí obyvatel, naopak s uvedeným rodným číslem prochází osoba se jménem a příjmením , Jméno žalovaného, . Vzhledem k této skutečnosti je zřejmé, že ve smlouvě jde o chybu v psaní a je přitom zřejmé s kým skutečně byla smlouva uzavřena.6. Žalobkyně tvrdila, že Žalovaný své povinnosti ze smlouvy porušil, když uhradil toliko 12 926,09 Kč. Žalovaný se k tomuto tvrzení žalobkyně nijak nevymezil, soudu proto nezbylo než z něho vycházet. Žalovaný neučinil ani žádné tvrzení k tvrzení žalobkyně, že pohledávka činí 26 419,34 Kč, sestávající z jistiny ve výši 20 615.90 Kč, smluvních poplatků ve výši 3 319,45 Kč, smluvního úroku z jistiny ve výši 2 483,99 Kč.7. Žalobkyně tvrdila, že prověřovala úvěruschopnost žalovaného a uváděla, že zjistila jeho příjem ve výši 18 000 Kč. Dále však odkázala pouze na uvedenou judikaturu, podle které v případě, že splátka úvěru činí méně než 16 % měsíčního příjmu spotřebitele, dlužník úvěr splácel, aniž sám kdy uplatnil jakoukoliv výhradu ve vztahu ke své schopnosti úvěr splatit, není zřejmé, proč je neprověření údaje uvedeného předchůdcem žalobkyně v žádosti o úvěr natolik závažným pochybením, že to mohlo mít vliv na jeho schopnost úvěr splatit. Žalobkyně poukazovala na to, že splátka úvěru činila jen 7 % příjmu žalovaného. V prvé řadě není zřejmé, odkud žalobkyně čerpala údaj o výši příjmu žalovaného 18 000 Kč měsíčně, neboť žádný takový důkaz nebyl soudu předložen. Nebylo učiněno žádné tvrzení o tom jaké byly výdaje žalovaného. Procesní soud jistě nezpochybňuje závěr Nejvyššího soudu, který se týká splátky nižší než 16 % příjmu, ale nebylo prokázáno, že příjem žalovaného činil oněch 18 000 Kč a nadto nelze tento judikátní závěr absolutizovat. I kdyby žalovaný skutečně příjem 18 000 Kč skutečně měl, jde o příjem příliš nízký. Aby z něj žalovaný mohl splácet splátky 1 235 Kč měsíčně. Na tomto stanovisku nemůže změnit nic ani to, že žalovaný po nějakou dobu úvěr splácel, pokud zaplatil žalobkyní tvrzených 12 926,09 Kč.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).10. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neprověřil tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském.11. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátila žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 26 990 Kč, poníženou o částečné plnění ve výši 12 926,09 Kč, tedy částku toliko 11 649,34 Kč, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku, neboť citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jiné plnění spotřebiteli žalovanému neukládá.12. Žalovaný měl ve věci poměrný úspěch a příslušelo by mu tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud však nezjistil, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly.