11 C 277/2025-47 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 20. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 6. 2. 2024 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, . V žalobě uváděla, že na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s dohodnutým úrokem a dalšími ve smlouvě sjednanými platbami v pravidelných měsíčních splátkách po 7 500 Kč, dostal se však do prodlení se splátkou splatnou k datu 15. 4. 2024. Právní předchůdce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně. Dlužná částka činí 22 500 Kč a představuje tři neuhrazené splátky úvěru po 7 500 Kč. Kromě dlužné částky žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z této částky od 17. 10. 2024 do zaplacení. Žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2024.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 8. 9. 2025, č. j. 11 C 277/2025-41, soud vyzval žalobkyni, aby žalobu doplnila o tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětných smluv o úvěru tuto právní předchůdce žalobkyně posoudil. Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.5. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila. Žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).6. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 6. 2. 2024 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to převodem ve prospěch jeho bankovního účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal, že tyto prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátí a současně zaplatí úrok v celkové výši 90 000 Kč, který odpovídal zápůjční úrokové sazbě ve výši 15 % měsíčně, a to ve dvanácti pravidelných splátkách splatných vždy k 15. dni příslušného měsíce. Z přílohy č. 1 úvěrové smlouvy vyplývá, že se žalobkyně před poskytnutím úvěru zabývala posouzením úvěruschopnosti žalovaného, přičemž vycházela z toho, že pravidelný měsíční příjem žalovaného činí 33 966 Kč, jeho náklady na bydlení činí 3 000 Kč měsíčně a pravidelné finanční závazky činí 2 715 Kč měsíčně.8. Z listiny s názvem Detail pohybu – bezhotovostní platba bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 6. 2. 2024 na jeho účet č. , č. účtu, částku 50 000 Kč.9. Z upomínek ze dne 22. 4. 2024 a 5. 5. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě dlužných splátek úvěru.10. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2023 a z předávacího protokolu č. , hodnota, k této smlouvě ze dne 1. 10. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil na žalobkyni pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 2. 2024.11. Z listin označených jako Oznámení o postoupení pohledávky, výzva k úhradě dluhu ze dne 6. 10. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení pohledávky ve výši 45 000 Kč, vzniklé z titulu neuhrazených pravidelných měsíčních splátek zesplatněného úvěru ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 2. 2024. Současně jej vyzvala k úhradě dlužné částky 51 400 Kč na účet nového věřitele.12. Z rozsudku Okresního soudu ve , adresa, ze dne 5. 2. 2025, č. j. 3 C 138/2024-57 soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo žalovanému mimo jiné uloženo zaplatit společnosti , právnická osoba, . částku 50 000 Kč jako jistinu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřenou mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným dne 6. 2. 2024.13. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.14. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 6. 2. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit sjednaný úrok ve výši 90 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně peněžní prostředky v souladu se smlouvou poskytl. Pohledávka za žalovaným sestává z nezaplacených splátek úvěru ve výši 45 000 Kč byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.15. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smluv o úvěru uzavřených podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), které zároveň vykazují znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 11. 3. 2024 (dále jen ZSÚ).16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.18. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.19. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.21. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem22. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek fin