11 C 339/2025-83 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 9. 10. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 115 970,20 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 3. 6. 2024. Na základě této smlouvy byly žalovanému zapůjčeny finanční prostředky ve výši 73 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku ve výši 297 526 Kč sestávající ze zapůjčené částky a dále obchodní úrok ve výši 140 610 Kč a administrativní poplatek ve výši 83 916 Kč, a to v 83 měsíčních splátkách po 3 545 Kč a v závěrečné splátce ve výši 3 291 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem 24. 7. 2024. Žalovaný však platby dle předmětné smlouvy o zápůjčce hradil pouze částečně a ocitl se tak v prodlení s hrazením svých závazků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce, proto žalobkyně ke dni 25. 7. 2025 smlouvu zesplatnila. Žalovaná částka sestává z jistiny zápůjčky ve výši 70 410 Kč, neuhrazených obchodní úroků za dobu do dne sjednané splatnosti ve výši 18 476 Kč, neuhrazených měsíčních poplatků za správu půjčky ve výši 7 992 Kč, úroku z prodlení v celkové souhrnné výši 3 471,35 Kč, smluvních pokut v celkové výši 12 920,85 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 700 Kč. Dále se žalobkyně domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 96 878 Kč od 10. 10. 2025 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 19. 11. 2025 č. j. 11 C 339/2025-32, soud vyzval žalobkyni, aby žalobu doplnila o tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 16. 12. 2025 sdělila, že při ověřování úvěruschopnosti vycházela z tvrzení žalovaného a vlastních scoringových systémů. Dále zjistila, že příjmy žalovaného činí 28 551 Kč měsíčně, jeho výdaje pak činí 13 876,61 Kč měsíčně, z nichž 500 Kč tvoří výdaje na bydlení a 8 000 Kč splátky dalších úvěrů. Uvedené skutečnosti ověřovala z výpisů z bankovního účtu žalovaného, výplatní pásky a formuláře příjmu a výdajů, které soudu rovněž předložila.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.6. K projednání věci soud nařídil na den 19. 2. 2026 jednání, ke kterému se žalovaný bez předchozí omluvy nedostavil. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal bez přítomnosti žalovaného. Na jednání nařízené na 28. 4. 2026 se nedostavil žádný z účastníků.7. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.8. Ze smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 3. 6. 2024 mezi žalobkyní coby věřitelem a žalovaným coby klientem, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému jednorázovou zápůjčku ve výši 73 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal, že zápůjčku žalobkyni vrátí v 84 měsíčních splátkách po 3 545 Kč a s poslední splátkou ve výši 3 291 Kč. Mimo zapůjčené částky se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni úrok ve výši 39 % ročně a další administrativní poplatky v konečné výši 224 773 Kč. Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni 297 773 Kč.9. Z listiny označené jako Čestné prohlášení o příjmech a výdajích soud zjistil, že v tomto žalovaný uvedl že je zaměstnání u společnosti , právnická osoba, a jeho čistý měsíční příjem činí 32 000 Kč, jako své měsíční výdaje uvedl 8 000 Kč na splátky půjček, 3 000 Kč na výdaje domácnosti a 1 000 Kč jako náklady na bydlení.10. Z elektronického výpisu informací soud zjistil, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a databáze neplatných dokladů.11. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že žalovanému byla na bankovní účet č. , č. účtu, dne 3. 6. 2024 odeslána částka 73 000 Kč.12. Z fotokopie občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného.13. Z výplatní pásky soud zjistil, že v dubnu 2024 byla žalovanému vyplacena čistá mzda ve výši 29 116 Kč.14. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období březen až květen 2024 soud zjistil, že za dané období činily příjmy žalovaného na tomto účtu 175 213,13 Kč a výdaje 175 197,66 Kč. Konkrétně pak v březnu byla žalovanému vyplacena mzda 27 310 Kč, dalších 26,50 Kč bylo zasláno ve prospěch tohoto účtu z bankovního účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného a žalovaný vydal na sázkové hry nejméně 1 770 Kč. V dubnu byla žalovanému vyplacena mzda 39 608 Kč, dalších 15 300 Kč bylo zasláno ve prospěch tohoto dalšího bankovního účtu žalovaného a žalovaný vydal na sázkové hry nejméně 9 380 Kč. V květnu byla žalovanému vyplacena mzda 28 551 Kč, dalších 6 936,61 Kč bylo zasláno ve prospěch tohoto dalšího bankovního účtu žalovaného a žalovaný vydal na sázkové hry nejméně 52 261 Kč.15. Z vyčíslení pohledávky soud zjistil, že žalovaný uhradil za dobu trvání smluvního vztahu mezi účastníky žalobkyni celkem 22 726 Kč.16. Z výzvy k úhradě dlužných splátek ze dne 9. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužných splátek.17. Z listiny datované ke dni 29. 7. 2025 soud zjistil, že touto listinou žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění zápůjčky a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky 106 660,55 Kč.18. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 111 534,12 Kč.19. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 3. 6. 2024 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalovanému čerpat finanční prostředky ve výši 73 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že vyčerpané prostředky žalobkyni vrátí společně s úroky a poplatky v 83 měsíčních splátkách po 3 545 Kč a s poslední splátkou ve výši 3 291 Kč, celkem 297 773 Kč. Žalovaný zaplatil ve prospěch žalobkyně celkem částku 22 726 Kč.20. Z dalších provedených důkazů nezjistil soud pro věc jakkoli rozhodné skutečnosti.21. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).22. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.23. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.24. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.25. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.26. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.27. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.28. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěrusch