11 C 34/2026-29 – Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 31. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 600 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne 15. 8. 2024. Tvrdila, že na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit žalobkyni poskytnutý úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy ke dni splatnosti. Zbytek celkové částky k úhradě splatí žalovaný nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. Mezi stranami byla pro případ prodlení žalovaného sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Vzhledem k tomu, že žalovaný na úvěr neuhradil ničeho, došlo dne 17. 11. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky. Dlužná částka činí 15 400 Kč a skládá se z jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvní pokuty od 18. 11. 2024 do 6. 1. 2026 ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč ve výši 4 150 Kč a nákladů vymáhání dle sazebníku ve výši 1 450 Kč.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 10 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, a to formou bezhotovostního převodu na účet žalovaného , IBAN, . Žalovaný se zavázal hradit smluvní úrok v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti a zbytek celkové částky k úhradě splatit nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. Úrok byl sjednán ve výši 40 % měsíčně, roční sazba nákladů úvěru činila 55,12 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byl také Sazebník poplatků6. Ze Sazebníku poplatků soud zjistil, že náklady na vymáhání odpovídají částce 150 Kč při třech dnech po splatnosti, 500 Kč při sedmi dnech po splatnosti, 500 Kč při 14 dnech po splatnosti, 200 Kč při 20 dnech po splatnosti a 100 Kč při 25 dnech po splatnosti, kdy tyto částky se sčítají. Dále ze sazebníku soud zjistil, že pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení.7. Z lustrací žalovaného v dostupných databázích a z výpisů z účtů žalovaného IBAN , IBAN, za období od 30. 6. 2023 do 31. 7. 2024 a IBAN , IBAN, za období od 6. 5. 2024 do 31. 7. 2024 soud zjistil, že se žalobkyně zabývala posouzením úvěruschopnosti žalovaného.8. Z potvrzení o provedené platbě a z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, soud zjistil, že žalovanému byla dne 15. 8. 2024 na jeho účet odeslána a zároveň i připsána částka 10 000 Kč.9. Z dopisu ze dne 17. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že vzhledem k opakovanému porušování podmínek smlouvy k témuž dni zesplatnila jeho úvěr a vyzvala jej k úhradě dlužné částky 24 497,11 Kč.10. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 12 741,43 Kč. Předžalobní upomínka byla žalované dle podacího archu odeslána dne 4. 3. 2025.11. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 8. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně. Dále si strany pro případ prodlení sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení. Náklady na vymáhání byly stanoveny ve výši 150 Kč při třech dnech po splatnosti, 500 Kč při sedmi dnech po splatnosti, 500 Kč při 14 dnech po splatnosti, 200 Kč při 20 dnech po splatnosti a 100 Kč při 25 dnech po splatnosti, kdy tyto částky se sčítaly. Dopisem ze dne 17. 11. 2024 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 2. 2025 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce opětovně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený úvěrovou smlouvou uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Při uzavření smlouvy žalobkyně řádně zkoumala a posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně svým smluvním povinnostem dostála, když žalovanému poskytla peněžní prostředky v ujednané výši. Bylo tedy na žalovaném, aby i on dostál svým smluvním povinnostem a úvěr splatil. Žalovaný nevyvrátil, že by v průběhu trvání smlouvy žalobkyni řádně úvěr splatil. Bylo přitom na něm, aby v případě, že již žalobkyni svůj dluh uhradil zcela či alespoň částečně, takovou skutečnost tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela nečinným a na podanou žalobu nijak nereagoval. Jednotlivé nároky označené v žalobě, tj. jak nárok na zaplacení dlužné jistiny úvěru, tak nárok na úhradu smluvní pokuty a náhradu nákladů vymáhání, mají oporu jak v uzavřené smlouvě, tak i ve shora citovaném § 2395 o. z. Nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení se pak opírá o § 1970 o. z., kdy se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Žalobkyní požadovaná výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.17. Ze všech popsaných důvodů soud shledal žalobu jako zcela oprávněnou a této v plném rozsahu vyhověl. Uložil tedy žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku v celkové výši 15 600 Kč a současně i požadované příslušenství, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny, tak, jak je toto vymezeno ve výroku I. tohoto rozsudku.18. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, proto soud rozhodl o náhradě účelně vynaložených nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady ve výši 2 815 Kč představují odměnu advokáta za 3 úkony právní služby a zaplacený soudní poplatek. Sazba za jeden úkon právní služby byla určena podle § 8 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif), neboť v podání ze dne 12. 3. 2026 žalobkyně uvedla, že forma uzavírání smluv, kterou používá, je ze strany obecných soudů rozhodujících o žalobách žalobkyně na vrácení poskytnuté úvěru s příslušenstvím přijímána. Z tohoto jednoznačně vyplývá, že žalobkyně podává v obdobných věcech žaloby opakovaně, přičemž žaloba byla podána na ustáleném vzoru. Soud pak žalobkyni přiznal náklady řízení za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. h/ advokátního tarifu) a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) á 400 Kč. K takto přiznaným úkonům přísluší v souladu s § 14b odst. 6 psím. a) advokátního tarifu náhrada hotových výdajů á 100 Kč. Celkově tedy byla žalobkyni přiznána odměna za právní zastoupení ve výši 1 500 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 315 Kč. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 800 Kč a jeho doplatku ve výši 200