17 C 72/2026-19 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 3. 2026 se žalobkyně domáhala zaplacení 11 888 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 9 641 Kč od 7. 11. 2025 do 4. 2. 2026 a ve výši 0,1 % denně z částky 9 641 Kč od 5. 2. 2026 do zaplacení ze smlouvy o podnikatelském úvěru , Anonymizováno, ze dne 7. 10. 2025. Žalobkyně tvrdila, že poskytla žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč, ale žalovaný nesplatil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, (dále jen „o. s. ř.“) když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených důkazů, žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a žalovaný se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřil, proto se předpokládalo, že proti tomuto postupu nemá námitky.4. Smlouvou o podnikatelském úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 10. 2025; žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit žalobkyni 9 888 Kč do 30 dnů. Potvrzením o provedení platby bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala částku 6 000 Kč na účet žalovaného platbou z téhož dne. Soud uvěřil tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, že žalovaný nesplatil žalobkyni ničeho.5. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.6. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském, nikoli podnikatelském úvěru, neboť smlouva vykazuje všechny pravidelné znaky spotřebitelského úvěru, kterými jsou např. netransparentní, adhezní podmínky a zjevně nepřiměřená roční procentní sazba nákladů (777,6 %), a žalobkyně ani netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo lze usuzovat na uzavření smlouvy v rámci podnikatelské činnosti žalovaného. Případná skutečnost, že žalovaný byl/je držitelem živnostenského oprávnění, nebo že nějakou živnost fakticky vykonával/vykonává, natož označení smlouvy jako podnikatelské a žalovaného jako podnikatele, takovými skutečnostmi nejsou, neboť o vlastních okolnostech uzavření smlouvy (zda žalovaný jednal v rámci své podnikatelské činnosti) nevypovídají ničeho.9. Soud potom dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť žalobkyně před jejím uzavřením neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál.10. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, proto soud uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni 6 000 Kč, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodech I. a II. výroku; k úroku z prodlení srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.11. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že Ústavní soud neomezil povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale vymezil ji jako výchozí zásadu a obecný princip, kterým by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).12. Ještě nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že ujednání o úrocích ve výši 777,6 % ročně je zcela zjevně nemravné; neplatnost ujednání o úrocích je tedy dalším, samostatným důvodem, pro který mohla být žaloba částečně zamítnuta.13. Převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku.14. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.