7 C 47/2026-47 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 350 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru číslo , Anonymizováno, uzavřené dne 19. 9. 2025, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč na účet žalovaného číslo , č. účtu, , který se žalovaný zavázal vrátit jednorázově do data splatnosti úvěru, tedy do 19. 10. 2025 společně s poplatkem za sjednání úvěru a úrokem. Dle žaloby žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho, porušil svůj závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr společně s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru po uplatnění slevy v termínu splatnosti a dostal se tak do prodlení a ztratil v důsledku prodlení nárok na úhradu poplatku za sjednání se slevou. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, poplatku za sjednání a čerpání úvěru ve výši 9 734 Kč, úroku ve výši 616 Kč, paušálních poplatků za písemné upomínky v celkové výši 2 000 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,50 % denně z částky 24 734 Kč od 20. 10. 2025 do 17. 1. 2026, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 24 734 Kč od 18. 1. 2026 do zaplacení.2. Soud usnesením ze dne 9. 3. 2026 pod čj. 7 C 47/2026-30 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, že dostatečně před poskytnutím úvěru prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet a zároveň byla poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud z důvodu stručnosti na citované usnesení odkazuje.3. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila podáním ze dne 7. 4. 2026, že žalovanému byl poskytnut úvěr jako podnikateli, a tedy se na něj nevztahuje zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (to soud ani v žádosti netvrdil). Uvedla, že z žádného právního předpisu nevyplývá, že je žalobkyně povinna posuzovat úvěruschopnost klienta jako podnikatele, proto dle jejího názoru k prověřování úvěruschopnosti není povinna. Uvedla, že žalobkyně poskytuje pouze podnikatelské úvěry, k poskytování spotřebitelských úvěrů žalobkyně nemá ani licenci. Uvedla, že žalovaný byl v řízení pasivní a nijak nerozporoval účel úvěru či jeho postavení podnikatele. Žalobkyně odkázala na existenci základních zásad civilního řízení, které je vedeno v předmětné věci jako řízené sporné, a to i v případě, že jedním z jeho účastníků je spotřebitel, tedy řízení je ovládáno principem rovnosti účastníků a zásadou projednávací. Je na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval skutečnosti, které žalobcův požadavek vylučují. Tyto zásady se uplatní dle žalobkyně i ve vztahu ke skutečnostem, s nimiž hmotné právo spojuje neplatnost právního jednání, jehož existence je pro rozhodnutí věci právně významná. Žalobkyně uvedla, že zásadně není možné, aby ve sporném řízení soud právně významné skutečnosti, které nebyly účastníkem, jehož ve vztahu k nim tíží povinnost tvrzení, uplatněny, sám vyhledával, a to ani tehdy, jestliže by jejich zjištění mohlo k závěru o neplatnosti hodnoceného jednání vést. V tomto směru žalobkyně odkázala na judikaturu Krajského soudu v Plzni – například 64 Co 7/2021-72. Uvedla, že dovozování spotřebitelského charakteru smlouvy dle výše smluvního příslušenství a sankcí není rovněž příhodné, když naopak u podnikatelských úvěrů obecně platí přísnější sankce a vyšší úročení než u spotřebitelských úvěrů.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla řádně doručena dne 19. 3. 2026.5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.6. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 19. 9. 2025 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Jednalo se o bezúčelový úvěr poskytnutý podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti. Poplatek za sjednání úvěru byl dohodnut ve výši 9 734 Kč, poplatek za sjednání a čerpání úvěru po uplatnění slevy činil 3 884 Kč. Datum splatnosti úvěru bylo stanoveno na den 19. 10. 2025, doba trvání úvěru činila 30 dnů, roční úroková sazba činila 50 %. Celková výše úroku 616 Kč, dlužná částka splatná klientem 25 349 Kč, dlužná částka po slevě 19 499 Kč. Poplatek za předčasné splacení úvěru byl sjednán ve výši 4 500 Kč. Úvěr byl uzavřen prostřednictvím internetových stránek , internetové stránky, , na kterých žalovaný odsouhlasil prostřednictvím SMS zprávy úplnost a pravdivost jím uvedených údajů. Dle článku 4. 2. smlouvy bylo sjednáno, že v případě, že si účastníci sjednají jakoukoliv slevu na příslušenství úvěru, je tato sleva sjednána s rozvazovací podmínkou, kdy v případě, že úvěr nebude klientem uhrazen řádně a včas, práva a povinnosti vyplývající z ustanovení o slevě, zanikají. Žalovaný uvedl číslo svého účtu, na který byl úvěr poskytnut, jednalo se o účet číslo , č. účtu, .7. Z předloženého prohlášení žalovaného ze dne 19. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný při uzavření úvěru prohlásil, že aktivně vykonává podnikatelskou činnost jako osoba samostatně výdělečně činná, shora uvedený úvěr použije na pokrytí svých podnikatelských potřeb, v průběhu čerpání podnikatelského úvěru nepodá návrh na insolvenci a uvedl, že si je vědom trestněprávních následků, pakliže se prohlášení ukáže jako nepravdivé. K prohlášení doložil fotokopii občanského průkazu.8. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady vytvořeného dne 8. 1. 2026 soud zjistil, že z účtu žalobkyně číslo , č. účtu, na účet příjemce , č. účtu, byla dne 19. 9. 2025 odeslána částka 15 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, a zprávou pro příjemce , Anonymizováno, , právnická osoba, . Z výpisu historie pohybů na účtu bylo zjištěno, že žalovaný ze svého účtu odeslal na účet žalobkyně částku 1 Kč dne 19. 9. 2025 v 10:10 hodin.9. Z výzev k okamžitému zaplacení dluhu ze dne 3. 11. 2025, 8. 11. 2025, 24. 10. 2025 a 29. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou.10. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě neuhrazení dluhu bude bez dalšího přistoupeno k soudnímu a exekučnímu vymáhání.11. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 14. 4. 2026 bylo zjištěno, že shora uvedený účet patří žalovanému a žalobkyní byla na uvedený účet zaslána částka 15 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .12. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru, žalovaný při uzavření smlouvy uvedl adresu sídla svého podnikání a IČO, dle článku 1 bodu 2. a. byl úvěr poskytnut podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti.13. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle ust. § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2024 sp. zn. 21 Cdo 3140/2023 a i rozhodovací praxe Ústavního soudu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) je třeba po věřiteli vyžadovat, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Není tedy omezena povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale je třeba ji brát jako výchozí zásadu a obecný princip, kterou by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 23 ICdo 56/2019, jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání.17. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč na dobu 30 dnů, na který žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval, tedy poskytnutí úvěru ani tvrzení, že na poskytnutý úvěr nic neuhradil, nijak nesporoval. Žalobkyně tvrdila, že se na poskytnutý úvěr nevztahuje zákon o spotřebitelském úvěru a z žádného předpisu tedy nevyplývá, že byla povinna při poskytnutí úvěru úvěruschopnost žalovaného jako podnikatele zkoumat. Jak již soud uvedl shora, neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo vůbec, je úvěrová smlouva neplatná (to platí nejen pro spotřebitelské úvěry, ale i pro jiné než spotřebitelské úvěry). Pokud si žalobkyně neověřila poměry žalovaného (jeho příjmy, výdaje, existenci dalších úvěrů či jiných dluhů) a vycházela pouze z prohlášení žalovaného, nemohl soud uzavřít jinak, než že je taková smlouva o úvěru neplatná. Navíc neplatnost smlouvy o podnikatelském úvěru soud