8 C 13/2026-32 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 14. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 222,84 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , Anonymizováno, , uzavřela s žalovaným dne 13. 6. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 53 222,84 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do 17. 10. 2025. Žalovaný však do uvedeného data poskytnuté prostředky nevrátil. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění dílčích plateb ze strany žalovaného činí 53 222,84 Kč, které byly nejpozději splatné dne 17. 10. 2025 a které žalobkyně požaduje zaplatit spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 10. 2025 do zaplacení. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem dne 27. 1. 2020. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o úvěru, která byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena dne 13. 6. 2025, soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, . poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem do 15 dnů od data výpisu.5. Ze výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc červen 2025 poskytnutého , právnická osoba, ., soud zjistil, že na uvedený účet byla dne 13. 6. 2025 připsána částka 35 000 Kč od společnosti , Anonymizováno, . Stejné informace soud zjistil i z potvrzení o provedené platbě z účtu právní předchůdkyně žalobkyně.6. Z nedatované faktury soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení dluhu do 17. 10. 2025, a to minimálně ve výši 24 275,18 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , Anonymizováno, . a žalobkyní dne 27. 1. 2020, z dodatku k ní ze dne 18. 11. 2021, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla společností Multitude Bank p.l.c. postoupena na žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 11. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně písemně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzvala jej, aby svůj dluh uhradil žalobkyni.9. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 11. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 25. 11. 2025 tuto výzvu zaslala žalovanému.10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.11. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 13. 6. 2025 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem téhož dne peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, které měl žalovaný vrátit spolu s úrokem do 15 dnů od data výpisu. Toto datum bylo vystavenou fakturou stanoveno na 17. 10. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku vůči žalovanému vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informovala. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Za zcela nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného je nutno považovat žalobkyní tvrzené, avšak ničím (ani přes výzvu soudu) nedoložené, zkoumání schopnosti splácet úvěr pouze na základě registrů dlužníků. Pokud žalobkyně dále uváděla, že její právní předchůdkyně měla k dispozici ověřené údaje o příjmech a výdajích žalovaného, k tomuto tvrzení neoznačila žádný důkaz a na výzvu soudu, aby potřebné dokumenty doložila, žalobkyně nereagovala. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.21. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem.22. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnil, a takové plnění netvrdil ani žalovaný, který v řízení zůstal pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny zápůjčky není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalovaného. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč.23. Ve zbývající části, tedy co do částky 18 222,84 Kč a co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, nebylo možno žalobě vyhovět, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího