8 C 18/2026-20 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 21. 1. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 16 660,56 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , Anonymizováno, ., uzavřela s žalovanou dne 8. 7. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 16 660,56 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do 15. 11. 2025. Úvěruschopnost žalované byla ověřena lustrací z veřejně dostupných databází dlužníků a na základě prohlášení žalované o pravidelném měsíčním příjmu a celkové finanční situaci. Žalovaná však do uvedeného data poskytnuté prostředky nevrátila. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění dílčích plateb ze strany žalované činí 16 660,56 Kč, které byly nejpozději splatné dne 15. 11. 2025 a které žalobkyně požaduje zaplatit spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 11. 2025 do zaplacení. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem dne 27. 1. 2020. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění.2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaná pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 8. 7. 2025 soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, . poskytla žalované revolvingový úvěr ve výši 10 500 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem do 15 dnů od data výpisu.5. Ze výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za měsíc červenec 2025 poskytnutého , právnická osoba, ., soud zjistil, že na uvedený účet byla dne 8. 7. 2025 připsána částka 10 500 Kč od společnosti , Anonymizováno, Stejné informace soud zjistil i z potvrzení o provedené platbě z účtu právní předchůdkyně žalobkyně.6. Z nedatované faktury soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, . vyzvala žalovanou ke splacení dluhu do 15. 11. 2025, a to minimálně ve výši 7 501,34 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , Anonymizováno, . a žalobkyní dne 27. 1. 2020, z dodatku k ní ze dne 18. 11. 2021, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla společností , Anonymizováno, . postoupena na žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 12. 2025 bylo zjištěno, že společnost , Anonymizováno, . písemně oznámila žalované, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzvala ji, aby svůj dluh uhradila žalobkyni.9. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 12. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 19. 12. 2025 tuto výzvu odeslala žalované.10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.11. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Společnost , Anonymizováno, . na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 8. 7. 2025 poskytla žalované bezhotovostním převodem téhož dne peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč, které měla žalovaná vrátit spolu s úrokem do 15 dnů od data výpisu. Toto datum bylo vystavenou fakturou stanoveno na 15. 11. 2025. Společnost , Anonymizováno, . svou pohledávku vůči žalované vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni, o čemž žalovanou písemně informovala. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky.12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť řádně neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Z předložených listinných důkazů je totiž zjevné, že žádné reálné zkoumání finanční situace žalované provedeno nebylo. Za zcela nedostatečný je v této souvislosti nutno označit postup, kdy poskytovatel spotřebitelského úvěru spoléhá na prohlášení spotřebitele o jeho finanční situaci. Pokud žalobkyně dále tvrdila, že její právní předchůdkyně provedla před poskytnutím úvěru lustrace z veřejně dostupných registrů dlužníků, toto tvrzení ani přes výzvu soudu nedoložila. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.21. Jelikož byly žalované poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla jí podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem.22. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaná z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnila, a takové plnění netvrdila ani žalovaná, která v řízení zůstala pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny zápůjčky není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalované. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč.23. Ve zbývající části, tedy co do částky 6 160,56 Kč a co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, nebylo možno žalobě vyhovět, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta sp