8 C 22/2026-44 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 26. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 726,27 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 11. 3. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, přičemž úvěrový rámec činil 24 844 Kč. Před uzavřením smlouvy byla ověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu čerpal částku 55 344 Kč a na poskytnutý úvěr zaplatil částku 48 436,17 Kč. Ze splátkového kalendáře pak vyplývá, jaká část úhrady byla započítána na úrok, poplatky a jistinu. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění a ke dni 21. 10. 2025 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Ke dni sepsání žaloby žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 24 726,27 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 22 970,27 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně požaduje též příslušenství spočívající v kapitalizovaném úroku z prodlení, úroku, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení a v zákonném úroku z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přes tuto výzvu však dlužná částka nebyla uhrazena.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 11. 3. 2023, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr ve výši 24 844 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím splatit v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Úroková sazba činila 26,28 % ročně. Byly sjednány poplatky za vedení účtu a smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení se zaplacením splátky. Žalovaný byl oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to vždy v maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Splatnost splátek byla dohodnuta vždy k 20. dni v měsíci.5. Z karty klienta ze dne 26. 1. 2026 soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný při uzavření smlouvy sdělil žalobkyni, že je svobodný, bezdětný a bydlí v podnájmu. Dále uvedl, že je zaměstnaný s příjmem ve výši 42 000 Kč měsíčně, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti činí 32 487 Kč. Žalobkyně dále provedla kontrolu v několika registrech a dostupných databázích.6. Z nedatované úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl dříve u společnosti , Jméno žalobkyně, . osobní úvěr ve výši 10 000 Kč, který se zavázal uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 824 Kč. Smlouva byla uzavřena dne 19. 1. 2023 a byla ukončena dne 19. 2. 2024. Tento úvěr žalovaný zcela uhradil. Žalovaný si dále dne 21. 1. 2023 požádal o kreditní kartu s úvěrovým rámcem 29 000 Kč, ale tato jeho žádost byla odmítnuta.7. Ze sdělení Raiffeisen Bank a.s. ze dne 16. 2. 2026, soud zjistil, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, , na který byla od společnosti , Jméno žalobkyně, . v roce 2023 připsána částka v celkové výši 11 501 Kč, v roce 2024 částka 15 500 Kč a v roce 2025 částka 7 000 Kč.8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný z předmětného úvěru čerpal částku 55 344 Kč a zaplatil na něj celkem částku 48 436,17 Kč.9. Z výzvy ze dne 21. 10. 2025 a z přiloženého podacího archu ze dne 22. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně dne 21. 10. 2025 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru ve výši 27 164,78 Kč, a to nejpozději do 14 dnů ode dne sepsání této výzvy.10. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 12. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a téhož dne tuto výzvu zaslal žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu.11. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.12. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalovaný na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 11. 3. 2023 čerpal od žalobkyně úvěr, přičemž výše uvěrového rámce činila 24 844 Kč. Za dobu trvání smlouvy žalovaný načerpal celkem 55 344 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky splatit spolu s příslušenstvím v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru vycházela toliko z údajů sdělených žalovaným a z údajů uvedených v registru dlužníků. Žalovaný na úvěr plnil celkem částku 48 436,17 Kč. Žalobkyně úvěr zesplanila ke dni 21. 10. 2025. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán16. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.18. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy revolvingovém úvěru peněžní prostředky v celkové výši 55 344 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky poskytnuty, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). To je zcela zjevné zejména z listiny označené jako „Karta klienta“, ve které jsou sice deklarovány určité příjmy a výdaje žalov