8 C 29/2026-21 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 30. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 820 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne 17. 5. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému téhož dne úvěr v celkové výši 27 820 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož byl v upomínce ze dne 26. 8. 2024 informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k okamžitému splacení úvěru. Žalovaná částka sestává z nesplacené části jistiny úvěru a z příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tedy od 27. 8. 2024. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smluv o postoupení pohledávek. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 17. 5. 2024, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr) s úvěrovým limitem ve výši 27 820 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši vycházející z výše jistiny. Ve smlouvě byl sjednán úrok.5. Ze výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc květen 2024 poskytnutého , právnická osoba, ., soud zjistil, že na uvedený účet byla dne 17. 5. 2024 připsána částka 27 820 Kč od společnosti , právnická osoba, . Stejné informace soud zjistil i z potvrzení o provedené platbě z účtu jmenované společnosti.6. Z dopisu odeslaného žalovanému dne 26. 8. 2024 emailovou zprávou soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . úvěr předčasně zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžitému splacení úvěru.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 11. 2025 mezi společností , právnická osoba, . a společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 11. 2025 mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a žalobkyní a z přiloženého seznamu pohledávek soud zjistil, že žalobkyně těmito postoupeními nabyla předmětnou pohledávku.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 11. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . písemně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky.9. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 11. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 25. 11. 2025 tuto výzvu odeslala žalovanému.10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.11. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Společnost , právnická osoba, . na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 17. 5. 2024 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 27 820 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni 26. 8. 2024. Společnost , právnická osoba, . svou pohledávku vůči žalovanému vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., která ji následně postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 820 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť náležitě nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). To je zcela zjevné z předložených listinných důkazů, ve kterých není jediná zmínka o reálném zkoumání finanční situace žalovaného. Za takové zkoumání není možné považovat postup, kdy poskytovatel spotřebitelského úvěru vychází pouze z čestného prohlášení spotřebitele o jeho finanční situaci, kteréžto bylo připojeno ke smlouvě o poskytnutí úvěru. Na výzvu soudu, aby sdělila podrobnější informace týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a aby předložila konkrétní listinné důkazy, žalobkyně nereagovala. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.21. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem.22. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnil, a takové plnění netvrdil ani žalovaný, který v řízení zůstal pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny zápůjčky není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalovaného. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 820 Kč.23. Ve zbývající části, tedy co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, nebylo mož