8 C 352/2025-28 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 26. 11. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 716 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 22. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 21 816 Kč skládající se z půjčené částky ve výši 12 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 9 816 Kč, přičemž jistina byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v týdenních splátkách po 364 Kč. Před poskytnutím zápůjčky byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, kdy žalobkyně měla k dispozici mj. ověřený doklad o příjmech žalovaného ze zaměstnání, a dále ověřila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr např. náhledem do Centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku či do registrů dlužníků. Žalovaný splácel úvěr nepravidelně, přičemž na splátkách zaplatil celkem částku 7 100 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení nejpozději dne 16. 2. 2024.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 22. 12. 2022 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem a poplatky v 60 týdenních splátkách po 363,60 Kč. Celkem se žalovaný zavázal vrátit částku 21 816 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že od žalobkyně převzal částku 12 000 Kč.5. Z evidenční karty klienta ze dne 22. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaný žalobkyni ke své osobě uvedl, že má měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 26 093 Kč, že měsíční výdaje jeho domácnosti činí 12 027 Kč a že tak disponuje volnými zdroji ve výši 14 066 Kč.6. Z výplatnic za měsíce říjen a listopad 2022 soud zjistil, že žalobkyně disponovala ověřeným dokladem o příjmech žalovaného za tyto měsíce, přičemž čistý měsíční příjem žalovaného činil průměrně cca 29 680 Kč.7. Z dokumentu označeného jako „Informace o smlouvě“ soud zjistil, že žalobkyně eviduje u žalovaného zaplacené splátky v celkové výši 7 100 Kč.8. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 2. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné smlouvy a téhož dne tuto výzvu odeslal žalovanému.9. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.10. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 22. 12. 2022 poskytla žalovanému hotovostní zápůjčku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splatit spolu s úrokem a poplatkem v 60 týdenních splátkách po 363,60 Kč. Žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici pouze ověřený údaj o příjmech žalovaného. Žalovaný zaplatil žalobkyni na splátkách celkem částku 7 100 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce, která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).12. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému hotovostní zápůjčku ve výši 12 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky poskytnuty, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem plynoucím jí z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Z předložených listinných důkazů i z vyjádření žalobkyně totiž vyplývá, že žalobkyně měla před poskytnutím předmětného úvěru k dispozici toliko ověřený údaj o příjmech žalovaného, ze kterého vyplýval čistý měsíční příjem žalovaného okolo 30 tisíc Kč. Žalobkyně však neměla k dispozici celkový přehled o finanční situaci žalovaného, neboť pokud jde o výdajovou stránku hospodaření žalovaného, vycházela toliko z jeho neověřených tvrzení. Takový postup však v oblasti spotřebitelských úvěrů nelze považovat za dostatečný a nepředstavuje zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr byla zkoumána i lustrací v registrech dlužníků, nepředložila žádný doklad o těchto tvrzených lustracích.18. Za takové situace proto soud uzavřel, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.19. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost zaplatit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný jí uhradil celkem částku 7 100 Kč, je nyní povinen vrátit rozdíl mezi touto a poskytnutou částkou, tedy částku 4 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).20. Ve zbývající části, tedy co do částky 9 816 Kč a co do žalovaného příslušenství, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný (zákonný úrok z prodlení, a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).21. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 14 716 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 4 900 Kč, naopak co do částky 9 816 Kč a co do požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. V řízení tak byl procesně úspěšnější žalovaný, jehož úspěch přesahoval jeho neúspěch. Jelikož však žalovanému, který v řízení zůstal zcela pasivní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.