8 C 41/2026-36 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 16. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 499 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dne 22. 10. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr, na který žalovaný čerpal celkem částku 30 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 13. 5. 2025 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem dne 12. 12. 2024. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 36 499 Kč tvořená celkovou nesplacenou jistinou úvěru ve výši 30 000 Kč a smluvním úrokem ve výši 5 179 Kč, jakož i smluvní pokutou ve výši 1 320 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o úvěru, která byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným uzavřena dne 22. 10. 2024, a z předložených dodatků k této smlouvě soud zjistil, že jmenovaná společnost touto smlouvou poskytla žalovanému úvěr až do výše 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem.5. Z dokumentu společnosti , právnická osoba, označeného jako „Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě“ soud zjistil, že jmenovaná společnost zaslala žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, v období od 23. 10. 2024 do 13. 12. 2024 celkem částku 30 000 Kč a že žalovaný na splátkách úvěru zaplatil celkem částku 21 390 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 18. 3. 2026 soud ověřil, že žalovaný je majitelem uvedeného bankovního účtu a že na tento účet byly platby od právní předchůdkyně žalobkyně skutečně připsány.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní dne 12. 12. 2024, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.7. Z dopisu ze dne 13. 5. 2025 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, úvěr k témuž dni zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, písemně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky.9. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 10. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 20. 10. 2025 tuto výzvu odeslal žalovanému.10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.11. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Společnost , právnická osoba, na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 22. 10. 2024 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Společnost , právnická osoba, úvěr zesplatnila ke dni 13. 5. 2025, vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu a následně svou pohledávku vůči žalovanému vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informovala. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný na splátkách úvěru zaplatil celkem částku 21 390 Kč.12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť zcela nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Z předložených listinných důkazů je totiž zjevné, že žádné reálné zkoumání finanční situace žalovaného provedeno nebylo. Za zcela nedostatečný je v této souvislosti nutno označit postup, kdy poskytovatel spotřebitelského úvěru spoléhá na prohlášení spotřebitele o jeho finanční situaci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). Pokud žalobkyně dále tvrdila, že její právní předchůdkyně provedla před poskytnutím úvěru lustrace z veřejně dostupných registrů dlužníků, toto tvrzení ani přes výzvu soudu nedoložila. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.21. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost zaplatit žalobkyni, která pohledávku nabyla platným a účinným postoupením, toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož z předložených důkazů vyplynulo, že žalovaný na splátkách úvěru zaplati