8 C 51/2026-37 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 25. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 11 506,48 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 9. 6. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr až do výše 7 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ujednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách ve výši určené ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 9. 7. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 1. 12. 2026. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž zjistila, že výše jeho čistého měsíčního příjmu činí 25 000 Kč, a dále vycházela z náhledů do registrů dlužníků. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet bezhotovostním převodem uskutečněným dne 9. 6. 2025 ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, pročež byla smlouva o úvěru vypovězena ke dni 8. 10. 2025. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně eviduje za žalovaným dluh ve výši 11 245,45 Kč, který sestává z jistiny ve výši 5 000 Kč, smluvního úroku ve výši 5 871,10 Kč a poplatků v celkové výši 374,35 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v celkové výši 261,03 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené dne 9. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně se touto smlouvou poskytla žalovanému úvěr až do výše 7 000 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v době splatnosti. Datum splatnosti první denní splátky bylo sjednáno na 9. 7. 2025, konec doby platnosti kreditního rámce pak na 1. 12. 2026. Ve smlouvě byl sjednán úrok a poplatky.5. Z nedatovaného dokumentu označeného jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“ soud zjistil, že žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného stanovila výši jeho čistého měsíčního příjmu na 23 004 Kč a výši disponibilního příjmu na 2 100 Kč.6. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně měla před poskytnutím spotřebitelského úvěru přehled o finanční situaci žalovaného za dobu jednoho celého předcházejícího roku, přičemž z těchto výpisů vyplývá, že žalovaný za tuto dobu čerpal několik jiných úvěrů v řádu desítek tisíc Kč.7. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 18. 3. 2026 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 9. 6. 2025 připsána platba od žalobkyně ve výši 5 000 Kč.8. Z emailu ze dne 8. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného se splátkami vypověděla smlouvu o úvěru s okamžitou platností a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.9. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2026 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu a dne 30. 1. 2026 tuto výzvu odeslala žalovanému.10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.11. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 9. 6. 2025 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. První splátka úvěru byla splatná dne 9. 7. 2025. Žalobkyně měla při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy k dispozici ověřené údaje o příjmech a výdajích žalovaného a věděla o tom, že žalovaný v nedávné minulosti čerpal úvěry v řádu desítek tisíc Kč. Žalobkyně zesplatnila úvěr dne 8. 10. 2025. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nesprávným způsobem vyhodnotila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období jednoho roku předcházejícího poskytnutí úvěru, které měla žalobkyně k dispozici, totiž vyplývaly závažné problémy v hospodaření žalovaného. Z těchto bankovních výpisů se konkrétně podává, že žalovaný v daném období čerpal úvěry v řádu desítek tisíc Kč. Ani pravidelný příjem, který z předložených bankovních výpisů rovněž vyplýval, tak nemohl rozptýlit důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Spotřebitelský úvěr proto neměl být žalovanému vůbec poskytnut. Pokud se tak stalo, žalobkyně závažným způsobem porušila své povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru uvedené v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.21. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru,