8 C 58/2026-73 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 10. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 070 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dne 23. 12. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr, na který žalovaný čerpal celkem částku 20 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 16. 2. 2024. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě veřejně dostupných databází a registrů dlužníků a na základě údajů poskytnutých žalovaným. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 11. 12. 2023 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 25 070 Kč tvořená celkovou nesplacenou jistinou úvěru ve výši 20 000 Kč, smluvním úrokem v kapitalizované výši 4 070 Kč a smluvní pokutou ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně požaduje i zákonný úrok z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o úvěru, která byla mezi společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena dne 23. 12. 2022, a z předložených dodatků k této smlouvě soud zjistil, že jmenovaná společnost touto smlouvou poskytla žalovanému úvěr až do výše 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách.5. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 13. 4. 2026 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byly v období od 23. 12. 2022 do 20. 1. 2023 připsány platby v celkové výši 20 000 Kč od společnosti , právnická osoba6. Z dopisu ze dne 11. 12. 2023 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, úvěr k uvedenému dni zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní dne 23. 6. 2025, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 7. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, písemně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky.9. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 7. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 21. 7. 2025 tuto výzvu odeslal žalovanému.10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.11. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Společnost , právnická osoba, na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 23. 12. 2022 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Společnost , právnická osoba, úvěr zesplatnila ke dni 11. 12. 2023, vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu a následně svou pohledávku vůči žalovanému vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informovala. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť zcela nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z údajů sdělených žalovaným. Takový postup je však v oblasti spotřebitelských úvěrů nutno považovat za nedostatečný, neboť poskytovatel takových úvěrů se nemůže spokojit pouze s tím, co mu spotřebitel sdělí, ale musí mít k dispozici ověřené údaje o příjmech a výdajích žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně navíc ani neuvedla, jaké konkrétní údaje žalovaný její právní předchůdkyni ke svým výdělkovým a majetkovým poměrům sdělil, stejně jako neuvedla, jaký byl konkrétní výsledek lustrací osoby žalovaného z veřejně dostupných databází a registrů dlužníků. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.20. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnil, a takové plnění netvrdil ani žalovaný, který v řízení zůstal pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalovaného. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni, která předmětnou pohledávku nabyla účinným postoupením, částku 20 000 Kč.21. Ve z