10 C 230/2022-13 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) se žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o kontokorentním úvěru, na kterém vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 22 654,77 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vyrovnání tohoto zůstatku, ovšem ke dni podání žaloby nebyla dlužná částka uhrazena ani na základě předžalobní výzvy. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s vyhlášením rozhodnutí již v rámci podané žaloby, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval dle obsahu spisu. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou byla uzavřena dne [datum] smlouva o kontokorentním úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník [právnická osoba] Původní věřitel umožnil žalované čerpat finanční prostředky do výše 20 000 Kč nad rámec aktuálního zůstatku na účtu žalované. Žalovaná porušila své povinnosti a provedenými transakcemi vznikl na účtu nepovolený debetní zůstatek ve výši 22 654,77 Kč, který nebyl uhrazen ani na základě předžalobní výzvy ze dne 17. 3. 2021. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení ze dne 30. 11. 2020 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek. Smlouvu o úvěru soud po právní stránce posuzoval podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku s přihlédnutím k § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 497 obchodního zákoníku, kdy se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obchodního zákoníku lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala veškerá tvrzení uvedená v žalobě, a proto jí zcela vyhověl a rozhodl o povinnosti žalované uhradit jistinu i zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle vl. nař. č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 359 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 907 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 654,77 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.