4 C 108/2023-33 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které jí poskytla částku 15 000 Kč. Žalovaná se ji zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky do 14 dnů od odeslání finančních prostředků žalované, tj. zaplatit částku ve výši 16 890 Kč. Žalovaná však žalobkyni úvěr spolu s úrokem ve sjednaném termínu zcela nevrátila. Dlužná částka tak činí 10 067,45 Kč a je představována nesplacenou jistinou. Dále žalobkyně uplatnila v souvislosti s prodlením žalované se splacením úvěru nárok na sjednanou smluvní pokutu vyčíslenou částkou 4 124,49 Kč. Žalovaná ničeho nezaplatila ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. 3. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky a na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku splatit v jediné splátce spolu se sjednaným úrokem ve výši 0,9 % denně pevně stanoveným ke dni splatnosti úvěru, tj. ke dni 12. 2. 2021, ve výši 1 890 Kč. Žalovaná na dluh hradila pouze částečně, když postupně zaplatila 0,50 Kč, 5 Kč, 5 Kč a 7 095 Kč, přičemž uhrazené částky byly žalobkyní započteny na úhradu celého úroku ve výši 1 890 Kč, části úroku z prodlení ve výši 282,95 Kč a části jistiny ve výši 4 932,55 Kč. Protože dlužná částka nebyla zcela uhrazena, vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu sjednanou přímo v úvěrové smlouvě ve výši 0,1 % denně z neuhrazené dlužné částky, přičemž žalobou žalobkyně uplatnila částku ve výši 4 124,49 Kč. Žalovaná ani přes upomínky a předžalobní výzvu ze dne 14. 11. 2022 zbývající částku ve výši 10 067,45 Kč s příslušenstvím nezaplatila. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ust. § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená nařízením vlády. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Dle ust. § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 5. Jak vyplývá z výše citovaného ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatným je právní jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. V dané věci si účastníci sjednali úrok z úvěru ve výši 0,9 % denně, což představuje úrok ve výši 328,5 % ročně (0,9 x 365). Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že smlouva o půjčce je v části, ve které si účastníci sjednali úrok z půjčky ve výši 60 % ročně, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. V dané věci sjednané úroky z úvěru více než pětinásobně převyšují úroky, které byly Nejvyšším soudem ČR označeny za nemravné. Podle názoru Ústavního soudu vyjádřeného v rozhodnutích sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 a sp. zn. I. ÚS 728/10 ze dne 1. 7. 2010, jsou nemravné úroky z prodlení ve výši 180 %, resp. 182,5 % ročně, přičemž úroky z prodlení v sobě zahrnují i sankční funkci a mohou proto být obecně vyšší než běžné úroky ze zápůjčky. V dané věci úroky z úvěru dokonce o více než 100 % přesahují výši dle Ústavního soudu nemravných úroků z prodlení. Ujednání účastníků o (běžných) úrocích ve výši 0,9 % denně proto považuje podepsaný soud za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Tento závěr je v souladu i s judikaturou odvolacího soudu, tedy Krajského soudu České Budějovice – pobočka v Táboře, který jako neplatné právě pro rozpor s dobrými mravy shledal sjednané úroky z úvěru ve výši 86,21 % ročně (v rozhodnutí č. j. 15 Co 69/2018–93). Podle odborné literatury (Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091)„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” Soud proto považuje ujednání účastníků o úrocích ve výši 328,5 % ročně za absolutně neplatné. Tato absolutní neplatnost se týká jen této části právního jednání účastníků, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, a proto je ve smyslu § 576 o. z. absolutně neplatná jen tato část uvedené smlouvy o úvěru, kde byly sjednány úroky z úvěru v nemravné výši 328,5 % ročně, které byly ve smlouvě vyčíslené do dne 12. 2. 2021 částkou 1 890 Kč. Protože úroky sjednané mezi účastníky jsou absolutně neplatné, má žalobkyně v souladu s výše citovaným § 1802 o. z. nárok na úroky obvyklé v době uzavření smlouvy poskytované bankami, tj. ve výši 7,83 % ročně, jak je tato výše známa z rozhodovací činnosti soudu vycházející z přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR na spotřebu. Žalobkyně se domáhala úroku za období od uzavření smlouvy o úvěru do jeho splatnosti, tj. za dobu do 12. 2. 2021, což při shora uvedeném úroku stanoveném podle § 1802 o. z. z výše podrobně popsaných důvodů představuje částku 45 Kč. K této částce dospěl soud následujícím výpočtem: při 7,83% ročním úroku z částky 15 000 Kč činí denní úrok částku 3,22 Kč (15 000 x 7,83 % = 1 174,50; 1 174, 50/365 = 3,22) a tedy za 14 dnů činí úrok 45 Kč (3,22 x 14). V této části by byl žalobní nárok na úroky důvodným, avšak žalobkyně již dříve započetla částečnou úhradu žalované na úrok v celé výši 1 890 Kč. Protože je však sjednaný úrok absolutně neplatný a žalobkyně má za výše uvedené období nárok na úhradu úroku ve výši 45 Kč, soud z plateb uhrazených žalovanou započetl na úrok pouze částku 45 Kč a zbývající uhrazenou částku ve výši 1 845 Kč pak započetl na žalobkyní požadovanou jistinu ve výši 10 067,45 Kč a přiznal ji ve výši 8 222,45 Kč. Co do částky 1 845 Kč byla tedy žaloba z výše popsaných důvodů zamítnuta, a to včetně úroku z prodlení vzhledem k jeho akcesoritě. Nárok žalobkyně na vrácení úvěru ve zbývající výši 8 222,45 Kč je však plně po právu, neboť žalovaná jej přes uplynutí doby splatnosti dosud nezaplatila. Soud dále přiznal žalobkyni smluvní pokutu ve výši 4 124,49 Kč, kterou si účastníci platně sjednali ve smlouvě a jejíž výše odpovídá ust. § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny, na které má žalobkyně nárok dle ust. § 1970 o. z. z důvodu prodlení žalované s plněním peněžitého dluhu. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dl