4 C 126/2023-19 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 9 612 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 645 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z žalované částky. Uváděla, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru [číslo]. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr až do výše 7 000 Kč s možností postupného čerpání, žalovaný se zavázal vrátit finanční prostředky v souladu s uzavřenou smlouvou. Žalovaný objednal rovněž volitelné služby Presto, SMS servis a Klidné spaní, a to za poplatky stanovené sazebníkem. Žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, dospěla k závěru, že výše zmíněnou částku mu může poskytnout. Smlouva byla uzavřena na dálku, úvěr byl vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně tak, že dne 27. 12. 2021 byla poskytnuta částka 7 000 Kč. Úvěr byl splatný 27. 3. 2022. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil. Ke dni podání žaloby evidovala žalobkyně nesplacenou pohledávku ve výši 11 257 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 7 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč, poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč, poplatku za službu Klidné spaní ve výši 330 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 87 Kč, smluvní pokuty ve výši 630 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 1 645 Kč Tyto účelně vynaložené náklady se skládají z nákladů na upomínání, když věřitel zaslal dlužníkovi celkem 32 SMS zpráv a 32 emailů. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas, žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum] soud zjistil, že se věřitel zavázat poskytnout dlužníkovi v jeho prospěch částku až do výše 7 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, dlužník se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit věřiteli v dohodnuté výši 9 334 Kč do 26. 1. 2022, přičemž součástí této částky byl poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč a poplatky za sjednané služby v celkové výši 304 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 2 115,69 %. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v celkové výši 7 000 Kč převedením na účet. Žalovaný dvakrát požádal o odklad splatnosti, konečná splatnost úvěru tak nastala ke dni 27. 3. 2022. Ve smlouvě ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně a sazebníkem byla pro případ prodlení sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení dluhu, dále byla stanovena výše nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka se splácením úvěru (činí 35 Kč denně, maximálně 490 Kč měsíčně). Žalovaný na dluh ničeho nezaplatil. Dne 30. 11. 2022 mu byla zaslána předžalobní výzva. 4. Soud musí při každém svém rozhodování zkoumat, zda právo, jemuž se má dostat ochrany, je v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Jak plyne z dikce § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), je povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, jež mohou vést k rozporu s dobrými mravy či k rozporu se zákonem. V soudní praxi se přitom již mnoho let řeší soulad smluv o spotřebitelských úvěrech, které neposkytují bankovní instituce. Doposud se tato problematika posuzovala především v exekučním řízení, tím spíše ovšem závěry vyšších soudů musí dopadat i na řízení nalézací. Exekuční řízení je z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro nalézání práva. Proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí, a jenž je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotné práva. 5. Ústavní soud již v nálezech sp. zn. I. ÚS 199/11 nebo III. ÚS 562/12 dovodil, že ustanovení smlouvy, která jsou formulářově předtištěna, neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění bianco směnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % z dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená jednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Ústavní soud například ve svém nálezu III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN 115,32 % ročně naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti. Obdobně dovodil i Nejvyšší soud, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou v rozporu s dobrými mravy (rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a další). 6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 7. V posuzované věci, jak bylo uvedeno shora, byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru ve výši 7 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za jeden měsíc částku zvýšenou o 29 % Vedle toho byla sjednána služba Presto v hodnotě 165 Kč, SMS servis v hodnotě 29 Kč a služba Klidné spaní v hodnotě 110 Kč RPSN pak u této smlouvy činí 2 115,69 %. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. 8. Při srovnání s jinými případy spotřebitelských smluv, které soudy posuzovaly v rámci své rozhodovací činnosti, je zřejmý posun v obsahu předmětné smlouvy. Smlouva neobsahuje ujednání o úroku, ten je fakticky vyčíslen v částce označené jako poplatek za sjednání úvěru, která tak představuje skrytý úrok. Smluvní pokuta ve výši sama o sobě není zjevně nepřiměřená, roční procentní sazba nákladů však jde daleko za hranici akceptovatelné výše. Vedle toho účastníci ujednali náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením. V této souvislosti zaslala žalobkyně žalovanému 32 SMS zpráv a 32 e-mailů. Celkově smlouva zakládá nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, který se dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nemění nic skutečnost, že žalovaný smlouvu v podobě shora uvedené podepsal. Jak je uvedeno shora, zákon předpokládá, že jakákoli smlouva musí být podrobována přezkumu z hlediska okolností zásadních pro její platnost. Vedle toho je nutno vzít v úvahu i charakter smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem bez reálné možnosti změny textu ze strany druhé. Proto soud dospěl k závěru, že smlouva je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Tuto neplatnost je nutno dovozovat k celé smlouvě, protože v tomto případě tvoří jednotlivá ujednání smlouvy celek a nelze předpokládat, že při absenci ujednání o poplatcích by byla smlouva ze strany věřitele uzavřena. Nároky stran je potom třeba posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky na základě právního vztahu, který byl shledán neplatným. Proto je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby každá ze stran vydala druhé straně to, co na základě neplatné smlouvy získala. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 7 000 Kč, žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Žalobkyni tak náleží částka 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne splatnosti. Ve zbytku bylo na místě žalobu zamítnout. 10. O nákladech řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. v situaci, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná z 59 %, neúspěšná z 41 %, má proto právo na náhradu nákladů řízení ve výši 18 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu). Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), třikrát režijní paušál po 100 Kč (§ 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH v částce 252 Kč Celkem náklady řízení představují částku 2 452 Kč, poměrná část z této částky pak činí 441 Kč a její splat